Celoživotně si vás lidé ztotožňují s Drtikolem, postavou traktoristy z Prázdnin pro psa. Štve vás to?
Ale mě to neštvalo nikdy. To, že se člověku podaří ztělesnit postavu ve filmu, která se stane takto populární, to zase není vůbec nic proti ničemu. Beru to tak, že jsem se vepsal do dějin duší diváků v Čechách figurou tohohle bouráka.
Provází vás pověst drsňáka i mezi režiséry?
To bych zase neřekl, spektrum rolí mám široké zejména v divadle. Ale faktem je, že filmoví režiséři mají trochu deficit v tom, že role obsazují takzvaně „po typu“. Neumějí si představit, že by člověk, který je nějak zavedený, nějak vypadá, mohl věci uchopit a zahrát jinak, což je ale pak ve výsledku mnohdy zajímavější. Obsadíte-li do role grázla nebo štětky člověka, který tak vypadá, bývá to zpravidla nudné. Celé dvě hodiny naplňuje očekávání diváka. Kdežto když se na plátně objeví v takové roli velký sympaťák, je tam naopak prostor pro to, tyhle věci lámat.
