Bývalý filmový producent Jiří Pomeje neměl vůbec dobrý rok. Byla mu diagnostikována rakovina hrtanu, kterou se mu nepodařilo porazit ozařováním, a tak držel dvaačtyřicet dní přísnou hladovku a následně podstoupil operaci, při níž mu byl nádor odebrán. Herec a dabér tak ztratil hlas a dostal tzv. slavíka, se kterým se nyní snaží sžít.
V tomto období, kdy by se měl soustředit především na správnou rekonvalescenci a dávat na sebe pozor, jeho manželství postihla krize, která nakonec skončila rozchodem. Dýdžejka Andrea Pomeje totiž nesouhlasila se stylem života, kterým Jiří po návratu domů z nemocnice žil. Dle jejích slov jen vysedává v hospodě a pije, ačkoli alkohol jeho zdraví moc nepřidává.
Jiří tato slova sám potvrdil ve čtvrtek odpoledne, kdy redaktorovi Expres.cz v podnapilém stavu řekl, že chce ve svých třiapadesáti letech zemřít. „Nechte mě v klidu umřít! Dejte mi pokoj. Chci jen umřít,“ opakoval stále s tím, že je velmi nešťastný.
Mimo vyčerpání na něm byla znát velká psychická tíha. Takto jsme Jiřího zkrátka ještě neviděli. Nabízí se tedy otázka, zda mu rakovina kromě hlasu nevzala i psychickou sílu.
O problémech musí nemocný mluvit
To pro Expres.cz okomentovala psycholožka Zuzana Douchová. „Jakákoli vážná diagnóza lidskou psychiku ochromí a rakovinu považujeme často za tu nejhorší diagnózu. Každý člověk má však jinou míru psychické odolnosti a způsobu zvládnutí nemoci. Vyrovnávání se s diagnózou rakoviny se také děje po různě dlouhých etapách, které jsou doprovázeny různými emocemi, jako je šok, popření, smutek, vztek, deprese, smíření a podobně,“ uvedla s tím, že už nemoc sama o sobě musela Jiřího velmi vyčerpat.
Muži jsou navíc podle Douchové v tomto ohledu trochu slabší, protože se nechtějí jevit jako „slaboši“, a tak o svých obavách často nemluví nahlas, což je zrovna v tomto případě velmi důležité. „Ženy mají tu výhodu, že jsou zvyklé o svých trápeních mluvit s druhými. A sdílená starost je poloviční starost. Muži více inklinují k uzavření se a snaze ‚vyřešit si to sám‘, což může někdy zhoršovat psychiku. Sociální podpora blízkých je v těchto chvílích velmi podpůrná a léčivá,“ upřesnila.
Když se tedy k nemoci přidaly ještě osobní problémy, jde podle jejích slov o velmi těžko zvládnutelnou situaci, a proto by měl takovému člověku pomoci odborník. „Nevnímala bych to jako slabost, ale možnost, jak se v celém procesu podpořit,“ řekla s tím, že pacienti, ať už vyléčení, či nemocní, většinou tuto životní událost vnímají jako pomyslný vykřičník a snaží se ve svém životě něco změnit.
Jenže nejen v tom dobrém ohledu. „Pro mnohé je to velká výzva podívat se na svůj život úplně z jiné perspektivy a přehodnotit určité hodnoty. A to samozřejmě může přinášet i osobní a vztahové problémy,“ uzavřela.
Jiří aktuálně problémy řeší zlatavým mokem, který popíjí v putyce vzdálené nedaleko svého bydliště. Čas tráví s místními štamgasty, kteří mu ještě přilévají.
Podle lékařů jde přitom o velmi nebezpečné řešení situace. Jiří si může přivodit potíže, a co hůř, může se dostat opět do boje o holý život.
Fotogalerie |