Jak moc je uvěřitelná verze, kterou po pátečním skandálu ve švýcarské bance přednesl Miloslav Ransdorf? I pro laiky jen těžko, experti nad ní kroutí hlavou.
„Termín otevírání komunikace je jeho výmysl. Banka nekomunikuje s klientem pouze ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním důvodem je, že klient je mrtvý. A druhý důvod, pokud je naživu, tak že se nachází ve výkonu trest. Další právní důvod neexistuje,“ řekl Expresu Jan Živora, jednatel společnosti Asset Protection, která mimo jiné zakládá bankovní účty v zahraničí.
„Pokud pan Ransdorf řekl, že to chtěl vykomunikovat pro nějakého dědice, tak proč zrovna on? Pokud jsem dědic, mám na to nějaké dokumenty od notáře, nechám je přeložit do němčiny, nechám je apostilovat na ambasádě ( získám osvědčení vydané příslušným orgánem státu, který je smluvní stranou Haagské úmluvy, pozn. red.). S těmi dokumenty - jako právoplatný dědic nebo jako jediný dědic, nebo budu mít plné moci od těch zbývajících dědiců, že se vzdávají v můj prospěch veškerých nároků - zajdu do banky, a banka se mnou musí komunikovat. Ale pakliže je něco z toho špatně, pokud nejsem dědic nebo jsem jenom zaslechl, že by tam takový účet mohl být, tak tam nepůjdu, ale pošlu tam někoho, komu vymyslím nějakou pohádku a on jí uvěří. A to se zřejmě stalo panu Ransdorfovi,“ říká Živora.
Švýcarské banky podle něj postupují standardně následovně: „Banka si udělá kopie a bude vést vyšetřování po vlastní ose. Ověří si, že ty dokumenty vznikly legálním postupem. Banka si zapíše na dědice všechny dostupné kontaktní údaje, a bude ho dohodnutým způsobem kontaktovat, pokud je vše v pořádku. Dokud ho banka nekontaktuje, tak ten dědic se může bance v určitých intervalech ozývat, ale určitě tam nepošle někoho, aby pomohl navázat komunikaci, to je těžký nesmysl.“
I prezident Miloš Zeman ke kauze komunistického europoslance řekl, že zřejmě opět někomu naletěl.Podle slovenského listu se Miloslav Ransdorf pokusil vybrat peníze nacistického pohlavára.
