Petr Jašek v zajetí IS: Příběh českého vězně v nejtvrdších súdánských celách

Petr Jašek, český misionář, odsouzený v Súdánu na dvacet let vězení.

Petr Jašek, český misionář, odsouzený v Súdánu na dvacet let vězení. | foto: Se souhlasem Petra Jaška

V prosinci 2015 byl na letišti v Chartúmu zadržen český občan Petr Jašek tajnou policií. Následujících čtrnáct měsíců prožil ve věznicích súdánského režimu, kde byl neprávem odsouzen za „špionáž a velezradu“, ačkoli jeho jediným „zločinem“ byla snaha pomáhat pronásledovaným křesťanům v Africe. Jeho příběh, plný obav a spekulací o tom, co prožíval v obávaném saharském vězení, vyvolal mezinárodní pozornost. V rozhovoru Petr Jašek vypráví o jeho strastiplném pobytu za mřížemi, o záchraně a o tom, jak tato zkušenost navždy změnila jeho život. Také odhaluje, jakou roli v jeho osvobození sehrál tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

12. května uplynulo přesně sedm let od chvíle, kdy súdánský prezident omilostnil Vaše spolupracovníky – pastora Hassana Abdelrahima Kodiho a lidskoprávního aktivistu Abdelmoneima Abdelmoulu. Jak vzpomínáte na okamžik, kdy jste se dozvěděl, že i vaši spolupracovníci jsou v bezpečí?

Hassan Abdelrahim Kodi a Abdelmoneim Abdelmoula Eissa byli ve stejném procesu, ve kterém jsem byl já odsouzen na doživotí, odsouzeni na 12 let za údajnou pomoc v mé špionáži. O jejich propuštění jsem se dověděl od amerického kongresmana Toma Garretta, který byl osobně přítomen při jejich propuštění ze súdánského vězení. Zpráva o jejich propuštění nás zastihla na předvečer svatby naší dcery Vandy. Na druhý den u svatební tabule, kdy se od otce nevěsty očekávala slavnostní řeč k novomanželům, jsem mohl všem tuto radostnou zprávu oznámit. Všichni jsme tehdy prožívali dvojnásobný díl radosti.

Petr Jašek, český misionář, odsouzený v Súdánu na dvacet let vězení.

Můžete stručně připomenout, proč jste koncem roku 2015 odcestoval do Súdánu?

Pomoci pronásledovaným křesťanům se věnuji od roku 1992, kdy jsme ještě v Československu založili organizaci Pomoc pronásledované církvi, z.s.. Od roku 2002 se této činnosti věnuji na plný úvazek, kdy jsem měl na starosti Střední Asii, Blízký Východ a Afriku. Právě v Africe jsem měl v roce 2015 na starosti téměř 300 různých projektů praktické pomoci pronásledovaným křesťanům ve 27 zemích Afriky. Na konferenci v etiopské Addis Abebě jsem v říjnu 2015 získal informace o konkrétních případech pronásledování jednotlivců i celých církevních denominací. Také jsem byl požádán, abych do Súdánu přijel a tyto případy zdokumentoval.

Vnímal jste svou práci jako riziko? Předpokládám, že jste do Súdánu nejel s představou, že jdete do náruče islámských radikálů.

Na různá nebezpečí spojená s prací v rizikových oblastech, kde naše organizace působí, jsme s kolegy byli připravováni. Po více než dvaceti letech práce, kdy se po každé byť i nebezpečné cestě vracíte domů podle plánu, si však člověk na bezproblémový návrat z cesty trochu zvykne a jeho ostražitost trochu poleví. Moje zatčení a uvěznění bylo tedy nepříjemným překvapením.

Čech vězněný více než rok v Súdánu Petr Jašek hostem diskusního pořadu Rozstřel (1. března 2017)

Běžný Čech si asi jen těžko představí, jaké to je v africkém vězení. Ve vězení jste strávil dlouhých 14 měsíců. Navíc jste věděl, že s dvacetiletým trestem se také z vězení už nemusíte dostat. Jak vypadal ve vězení každodenní režim?

Během čtrnácti měsíců jsem prošel celkem pěti různými věznicemi. I když se podmínky jednotlivých vězení lišily, jedno měly společné: katastrofální hygienické podmínky a jednostranná a výživově chudá strava. První vězení, ve kterém jsem strávil téměř čtyři měsíce, patřilo súdánské tajné službě NISS. V tomto vězení jsem strávil první dva měsíce na cele se šesti bojovníky tzv. Islámského státu, kteří již tak neúnosné podmínky na cele ještě umocňovali tím, že mi omezovali příděly jídla i čaje, nedovolovali spát během dne, bili mne a kopali do mne a vymýšleli různé způsoby ponižování i mučení. To vše nad rámec pravidelných výslechů důstojníky NISS. Zde byl jakýkoli kontakt s okolním světem vyloučen. Zbylé dva měsíce v první věznici jsem strávil na samotce. Islamisté se samotek obávali, pro mne to bylo spíše jako vysvobození. Druhé vězení byla vlastně jen policejní stanice se dvěma celami. Téměř tři měsíce jsem zde strávil též na samotce, což byla menší z těch dvou cel. V dalších věznicích byly typické ranní a večerní nástupy, kdy nás zdlouhavě počítali. V žádné z těchto pěti věznic není pro vězně organizována žádná činnost a není zde možno nijak pracovat.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a misionář Petr Jašek po příletu do Prahy (26. 12. 2017)

Misionář Petr Jašek (vlevo) a ministr Lubomír Zaorálek na tiskové konferenci po příletu do Prahy (27. 2. 2017)

Pokud jde o Vaše dva spolupracovníky, kteří dostali milost po vás a tento týden je to přesně sedm let, co byli propuštěni, mohli jste se s nimi ve vězení spojit?

Po mém propuštění jsem byl v úzkém kontaktu právě s kongresmanem Tomem Garrettem, který se usilovně snažil též o jejich propuštění. Zařídil jim též vstupní víza do USA a osobně je po jejich propuštění doprovodil do letadla v Chartúmu, odkud odletěli do USA. V USA jsem se s nimi mohl několikrát setkat. Stále jsem také v kontaktu i s několika ostatními spoluvězni, kteří zůstali v Súdánu, kde momentálně stále probíhá občanská válka.

Říká se, že člověk potřebuje naději, pokud chce přežít. Věřil jste, že budete propuštěn, nebo jste také zažíval beznaděj?

Naději na přežití jsem čerpal ze své víry v Krista. Když se však dny mého věznění změnily v týdny, týdny v měsíce, také jsem prožíval krušné chvíle. Byly to nepochybně modlitby nejen mých bratrů a sester z našeho Sboru Církve bratrské v Kladně, ale i statisíců dalších po celém světě, které mi dodávaly odvahu a sílu jít dál. Pod peticí lidskoprávní organizace CitizenGO za moje propuštění se nashromáždilo téměř půl milionu podpisů. Nejhorší byl po dobu prvních osmi měsíců ranní čas, kdy jsem musel na svých modlitbách překonat ranní pesimismus. To se však radikálně změnilo po převelení do předposlední věznice Al Houda, kde jsem pak mohl kázat radostnou zvěst evangelia v místní vězeňské kapli. Při šíření radostné zvěsti zoufalým a beznadějí přemoženým spoluvězňům jsem nalezl pravý smysl mého času ve vězení. Radost z radikálně proměněných životů uvěřivších spoluvězňů definitivně zahnala ranní pesimismus.

Není běžné, aby si pro zadrženého občana své země přijel sám ministr zahraničních věcí. Nakolik jste byl v kontaktu s Lubomírem Zaorálkem během svého zadržení a vzpomínáte si, jak vypadalo bezprostřední osobní setkání s ním na stále ještě trpké půdě islamistického režimu, když jste se s ním poprvé fyzicky setkal?

V súdánském vězení jsem byl navštěvován pracovníky Velvyslanectví České republiky v Káhiře, kteří mi dodávali odvahy. Nejprve to byl pan konzul Štěpán Sláma a po jeho převelení na konzulát do australského Sydney pak pan Jaromír Vejrych. Jednou se soudního líčení zúčastnila dokonce i paní velvyslankyně Veronika Kuchyňová – Šmigolová. Moje rodina byla též v pravidelném kontaktu s pracovníky české ambasády a také s Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. O chystané návštěvě pana ministra Zaorálka v Súdánu jsem se dověděl od pracovníků naší káhirské ambasády. Setkání s panem ministrem Zaorálkem bylo nezapomenutelné! Já jsem byl již na palubě leteckého speciálu naší armády, když se pan ministr po ukončení oficiálního programu v Chartúmu objevil na palubě. Uvítal mě na palubě českého speciálu a řekl mi, že se o mé práci dověděl od členů Církve bratrské v Mostu (kteří byli také členy Sociální demokracie) a že si mojí humanitární práce velmi váží. Skoro jsem ztratil řeč.

Vzpomínám si, že jsem sledoval video z paluby letadla, na kterém jste tehdejšímu ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi děkoval za pomoc. Jaký to byl pocit, když jste byl v bezpečí na palubě a cestoval domů?

O diplomatických aktivitách pana ministra Zaorálka za moje propuštění jsem se postupně dovídal od pracovníků naší ambasády a též od své rodiny. Jak mi potvrdili pracovníci ministerstva, do poslední chvíle však nebylo při jednáních s nevyzpytatelným režimem súdánského diktátora Bašíra nic jisté. Teprve, až když se s námi letadlo konečně odlepilo z runwaye, ovládl mě nepopsatelný pocit jistoty, že už mne v Súdánu nic nezadrží…

Byl jste s Lubomírem Zaorálkem v kontaktu i po příletu do České republiky, setkal jste se s ním i poté?

Po příletu na kbelské vojenské letiště kolem půlnoci 26. 2. 2017 se konala tisková konference pana ministra Zaorálka, na které jsem se též mohl vyjádřit a veřejně poděkovat MZV ČR za veškerou pomoc a jednání, která nakonec vedla k mému propuštění ze Súdánu. S panem ministrem Zaorálkem jsem se měl možnost ještě několikrát setkat. Jedno z takových setkání bylo u příležitosti vydání mé knihy „Snubní prsten za život“ s podtitulem „Na cele s bojovníky Islámského státu“ (přeloženo s anglického originálu „Imprisoned with ISIS“ „Faith in the face of evil“). Tato kniha vyšla již v šestnácti jazycích a další překlady se připravují.

Fotogalerie

Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 14:39 úterý 17. září 2024. Anketa je uzavřena.

  • 21
  • 20
  • 6
  • 5
  • 5
  • 5