O jejích hereckých kvalitách může pochybovat málokdo, ona totiž zahraje jak unuděnou paničku, tak naivku z pohádky nebo prohnanou sobeckou mrchu v úspěšném seriálu.
Patří k těm nejtalentovanějším své generace, těm nejobsazovanějším a také - nejkrásnějším.
Přesto ale téměř čtyřicetiletá rodačka z Mělníka a matka dcery musí stále někomu dokazovat, že sexy může být i když nenosí velikost 36.
Čvančarová je poctivá plnokrevná žena a taky tak vypadá, tedy nemá míry dvanáctiletého podvyživeného chlapce. Má prsa a boky, má bujné křivky a jak dokázala divákům ve StarDance před pěti lety - tělo nemá z tvarohu, ale má ho pevné a ohebné s jasně danými konturami.
Sošná postava hrdě plující přes celý parket, k tomu připočtěme ještě zdravé lesklé vlasy, krásný nevrásčitý obličej a velmi příjemný projev, nejen ten herecký.
Netušíme proto, čím si zasloužila naprosto hloupé, arogantní, povýšenecké a povrchní poznámky směřující na její váhu. Ještě navíc jdou-li od lidí, kteří mají o šoubyznysu a jeho zákulisí značné povědomí.
Přestože veřejnost tomu často nechce věřit, skutečnost je taková, že oko kamery nebo fotoaparátu opravdu bývá neúprosné. Přidává nepříjemná kila navíc a lidé nepolíbení tímto poznáním jsou pak značně šokováni, když vidí své herecké ženské idoly ve skutečnosti. Ty štíhlé v televizi jsou totiž v denní realitě až vychrtlé. Právě proto, aby jim kamera slušela.
Jitka Čvančarová, jak ji tedy známe z obrazu, je možná přes kameru plnoštíhlá, ve skutečnosti byste ovšem byli překvapeni její tajlí.
Nicméně zakopaný pes je v něčem jiném.
Být sexy a přitažliví není o tom, že vážíte čtyřicet kilo. Celé tohle kouzlo je o vašem charismatu a také ve staré dobré pravdě, že krása z vás vychází zevnitř.
Je to součástí vaší hlavy, vaší duše a vašeho chování. Je valná část mužů, kteří raději spočinou okem na „tlusté“ Čvančarové než-li na bezduché a bezkrevné ženě s tělem, které je podle dnešním absolutně dehonestujících trendů „dokonalé“.
Dokonalé totiž není nikdy nic a dokonalost sama o sobě je přísně relativní. Sto lidí, sto chutí, pravda.
Nicméně napsat o Jitce Čvančarové, že je „nejtěžším kouskem pro svoje kolegy“ není milé popíchnutí, ale obyčejná sprostota.
A to už za ni urazilo i nás.