Berte to proto jako letní čtení u chorvatského moře, kde se nejspíše poznáte taky.
Chorvatsko je jediné místo na zeměkouli, kde se Čech cítí jako doma a zároveň má pocit, že je v cizině. Češi sice nemají rádi chorvatské číšníky, protože jim to občas dost trvá, často nepřinesou objednávku správně, nesklízejí ze stolu a pokaždé čekají dýško, a oni zase nemají rádi nás, protože jim dáme menší všimné než Němci, ale tenhle národností drobný rozkol ve službách a vzájemném očekávání nám nebrání vytvořit si vlastní podstát, kde se nakonec všichni nějak shodneme, na křivdy zapomeneme a příští rok jedeme zas, protože Češi speciálně možná více než Chorvatsko milují tu cestu do něj.
Ta cesta!
Je to jako s vánočním bramborovým salátem, každá rodina má prostě svůj vlastní recept na jízdu k Jadranu.
Jen to rozhodování, jestli přes Maďarsko nebo přes Slovinsko, kudy je to lepší a kde jsou nejhorší benzínky na stavění, je samo o sobě adrenalinové a tato diskuze začíná již v březnu, kdy vykoukne první slunce a začne fňukání o tom, že se letos musí jet k moři. Loni jsme vyrazili o půlnoci a letos to bude už v jedenáct, pojedu s prázdnou nádrží a dotankuju plnou ještě v Česku, hlavně ať nenabíráme v Rakousku, proč chceš jet přes Szombathely, tam skáčou jeleni přes cestu, opravdu se ti chce platit slovinská známka, co když zase zavřou tunel jako loni a budeme čekat tři hodiny, já bych přes Bratislavu nejel...
Ruku nahoru, kdo nikdy žádnou z těchto vět neslyšel.
Kdo nechce jet autem, může letět většinou do Splitu, táhnout se busem nebo sednout na vlak, který je každoročně vyprodán. Přes sezonu jede do Chorvatska až milion Čechů.
Navíc jsme takoví, že i když dorazíme do cíle, tak cesta ještě neskončila a zbytek dne se řeší, jaká ta cesta byla, jaká bude příště, jaká určitě už nikdy nebude a v kolik hodin vyrazíme za rok. Poté se rozebere, kolik debilů jsme cestou potkali, zda víc podle předpisů nejeli Němci nebo Poláci, že Chorvati jezdí v serpentinách jako hovada, jak dlouho se stálo na mýtu, přejde se k debatě o záchodech a k věčnému dilematu, proč Maďaři ještě někde nezavedli placené toalety na eura, když vědí, že nikdo si z minulého roku neschovává žádné forinty.
Taky je to jediná dovolená na světě, kdy se vás po návratu neptají, jaký byl pobyt, ale jak se jelo.
