Můj kámen, můj svět

Neuvěřitelnou vlastností Čechů jsou jejich teritoriální schopnosti vybrat si jedno místo na celý pobyt za svoje a běda, jestli ho obsadí nějaký Němec nebo nedejbože rodina ze Slovenska. Jsme schopni tolerovat odchylku akčního rádia maximálně dva metry a jestli máme kvůli tomu jít na pláž o hodinu dříve, tak jdeme!

Koupaliště jménem Lehátko u kamene

Češi v Chorvatsku dokonale relaxují, v apartmánu se zabydlíme jako doma a máme přesně stanovený rytmus dne: snídaně, dopolední pláž, oběd, pivo, kafe, dvojec, odpolední pláž, večeře, pivo, lahev, hudba, promenáda a spát.

Žádné výlety, atrakce, nic takového.

Když jste v jakékoliv jiné cizí zemi, aspoň jednou po ní cestujete a podíváte se někam jinam, ale v Chorvatsku se celou dobu leží stále na tom jednom kameni a pak se jde na pivo nebo na víno. Češi se v Chorvatsku totiž chovají jak na koupališti. Není důvod opustit lokalitu, je tam ten váš kámen a ten váš stolek, kde popíjíte, a nechcete, aby vám to tam někdo zpřeházel nebo obsadil. Oba jsme nejednou zažili situace, že se navrhl nějaký výlet a odpověď zněla: Proč?!

Každý rok například řešíme, že pojedeme na výlet do Mostaru.

„Jsou to jen tři hodiny cesty.“

„Však jo, jedem, já chci strašně vidět ten most.“

„Dneska je úterý, zejtra dáme ještě lehátko, takže ve čtvrtek?“

„Tak jo.“

Ve středu: „Co ten Mostar? Protože jsme tu jen na týden a já si chci užít moře a jsem málo opálená, tak nepojedem příště?“

„Taky jsem si říkala, já to chci děsně vidět, ale příště sem pojedeme aspoň na 10 dní a zajedeme tam na stopro.“

„Takže za rok určitě!“

A už je to pět let a pořád v tom Mostaru nikdo nebyl.

Na výlet se jede maximálně večer, ale jen tehdy, pokud bydlíte někde v apartmánu v řiti a nemáte kde nakoupit cetky či jídlo, nebo zrovna ten den prší a vy máte tu strašnou smůlu, že prší zrovna vám na vaší dovolené. Je to asi proto, že víte, že do nějaké země se třeba už nikdy nevrátíte, třeba jen projet tolik oblíbené Řecko a jeho ostrovy je fuška na celý život. Což Chorvatsko sice taky, ale do Řecka se obyčejně musí letět...

Ale vy víte, že se vždycky vrátíte do Chorvatska, protože už jen ten nejbližší Zadar, Rijeka či Poreč je jenom jedna noční cesta a ráno jste tam. Je úplně jedno, na jaké místo se letos chystáte, každý Čech podvědomě ví, že když se v úterý ve tři odpoledne rozhodne, tak ve středu v jednu už bude ležet na kameni. Jen si všimněte, že nikdo v Chorvatsku, nebo tedy jen minimálně, nenabízí výlety jako jinde. V jiných zemích máte v přístavech prodejce zájezdů na každém rohu, chodí s nimi i po pláži, ale tady už vědí, že uplatňujeme politiku „drž hubu a lež“.