Když víte, kam máte jet, čili tam pak jezdíte stále dokola
A pak taky pořád od nás někdo potřebuje dovézt ty oleje, víno a pivo...
My oba už léta jezdíme do okolí Primoštenu. Je to malá rybářská osada, kde dostanete obří porce, vodu v karafě zdarma, místní víno koupíte litr za osm pětek, týdenní pobyt se snídaní hned v centru u pláže vás vyjde na šest tisíc i s parkováním v ceně, za 12 hodin jste tam a kousek od Primoštenu je Trogir, malý starořímský zázrak, kde na konci přístavu, kam nikdo nechodí, prodávají v obří housce ty největší krevety, jaké můžete v Chorvatsku vidět, za cenu, za kterou si v Praze nekoupíte ani řecký salát.
Taky máme rádi okolí Omiše a Splitu kde rostou ty největší keře rozmarýnu, jaké jste kdy viděli, jsou tam divoké pláže s opalovacími platy a bouřlivou vodou a navíc vám majitelé domů, k nimž celí uondaní dojedete, nalijí jejich pálenku a tři hodiny vám v chorvatštině vypráví o tom, co je to jugoslávská válka a jaké svinstvo to na nich napáchalo.
Samozřejmě všemu rozumíte, protože to moc dobře víte.
Jsme přece Češi. Ti lidi, co k vám jako první začali jezdit karosou hned po válce kolem minových polí s nápisem Ne prilazite. Jsme ti, co si pamatují rozstřílené baráky a babičky v černém šátku na lavičce před nimi, jsme ti, co leželi u kamene pod borovicí a kolem nás plula válečná loď, jsme ti, co jsme viděli jsme bojové letadlo přeletět nad pláží, a jsme ti, co během slunění mluvili o historii Vukovaru a Srebrenice.
Máme vás hned za rohem, jste povahově vychcaní Švejkové jak my a nenecháme si vás nikým vzít, jelikož jste naši, i když ukrutně svoji. Sice jsme se nikdy neobtěžovali naučit se pořádně chorvatsky, zatímco vy rozumíte česky, ale i tak jsme šťastní, že jsme jako každý rok k vám dobro došli, „molime pivo ili vino“ a už nikdy nebudeme číšníkům říkat „pocem“. Tak přísaháme!
Je to prazvláštní láska, kdy ani jeden národ bez toho druhého nemůže být. Takže Sea you next year (což není překlep, ale jejich nový turistický slogan).
Hvala, Hrvatska.
Fotogalerie |
