Od Miroslava Pelty je to krok zoufalství. Jeho klub, jenž chtěl změnit rozpočtem 200 milionů korun v českou špičku, tápe. Po podzimu je osmý.
Proto si předseda asociace vzpomněl na starého kumpána i soupeře z divokých let. Není to žádné velké překvapení. Pelta Ivana Horníka bezmezně obdivuje, mluví o něm dokonce jako o největším fotbalovém odborníkovi v Česku. Horník dokáže hospodařit s omezenými zdroji, umí složit tým, dát ho dohromady s trenérem. Toť jeho neoddiskutovatelné klady.
Pelta si však Horníka vybral i z dalších důvodů.
Muže spojuje minulost a česká klasika. Korupce byla v elitním fotbale v éře, která vyvrcholila v roce 2004 Horníkovým odsouzením k deseti letům fotbalového absťáku, byla naprostou normou. Je jasné, že v ní jel i Pelta. Nakonec i on sám často tvrdí, že si staré hříchy takzvaně „odpracoval“.
Angažmá pro Horníka je proto také tak trochu odměnou za jeho mlčenlivost. Elegán v černých brýlích totiž po svém odsouzení nekopal kolem sebe. Přitom je jasné, že mohl rozmetat celý fotbalový spolek. Místo toho přijal, že vlastně jen on a pár menších ryb skončil před soudem a s trestem.
Teď oba – Horník i Pelta – tvrdí, že k žádným excesům nemůže dojít. Ano, budou nejsledovanější dvojicí ligy (kam se hrabe takový Milan Baroš), přesto to není argument, jež obstojí.
Pelta je totiž vedle klubového majitele především šéfem asociace. Je to naprostá nehoráznost, střet funkcí, který teď navíc „vyšperkoval“ povoláním Horníka.