1. Králova řeč
Bývalo zvykem, hned poté, co Česká televize koupila práva na vysílání, dávat Královu řeč 25. nebo 26. prosince na ČT2, minulý rok ale film smutně chyběl a sváteční dvojkový program byl zbytečně ochuzen. Životopisné oscarové drama z roku 2010 vypráví příběh Alberta, vévody z Yorku, jenž později vejde ve známost jako král Jiří VI., otec nynější britské královny Alžběty II.
Colin Firth představuje v Králově řeči koktavého krále Jiřího VI., jenž musel nastoupit na anglický trůn po abdikaci jeho bratra Edwarda, který se spustil s rozvedenou Američankou Wallis Simpson.
Vévoda z Yorku Albert s vévodkyní z Yorku Alžbětou Bowes-Lyon a malou dcerou Alžbětou. Tato rodina je později známa pod jmény král Jiří VI., královna matka a královna Alžběta II.
Bertie, jak se Albertovi přezdívalo, je mladší bratr následníka trůnu Edwarda a vůbec nemá zálibu ve veřejném vystupování a královských povinnostech. Jenže když se král Edward zamiluje do rozvedené Američanky Wallis Simpson a ještě navíc tak trochu sympatizuje s nastupující nacistickou stranou Adolfa Hitlera, donutí vláda Edwarda rezignovat a panování se ujímá právě Bertie.
Koktavý nejistý král musí pronést ke své zemi, jež je právě vtažena do války s Hitlerem, zásadní rozhlasový projev, ačkoliv před lidmi ze sebe nedostane ani slovo.
Králova řeč je točena podle zápisků Lionela Loguea, australského hlasového poradce, který musel odnaučit koktat krále Jiřího VI., aby ten mohl skrze rádiové vysílání BBC pronést řeč ke svému lidu v době vypuknutí druhé světové války.
Děj se točí okolo samotného Alberta, jehož hraje Colin Firth, jeho trpělivé manželky, pozdější královny matky, kterou ztvárnila Helena Bonham Carter, a zejména hlasového pedagoga pocházejícího z Austrálie, jenž užívá opravdu netradičních metod.
Australský herec Geoffrey Rush svou roli Lionela Loguea studoval také podle reálné postavy, skutečný Lionel Logue si o svých hodinách s budoucím králem psal zápisky a zaznamenával svoje metody. Lionel a král Jiří VI. se stali blízkými přáteli, řečový terapeut zemřel v roce 1953 rok poté, co umírá král Jiří VI.
Lionela Loguea hraje v Králově řeči Australan Geoffrey Rush, shakespearovský herec. Logue a vévoda Albert z Yorku – pozdější král Jiří VI. – byli blízkými přáteli až do konce života.
Rozhlasový projev na konci filmu, jenž je vyvrcholením nejen celého snímku, ale i Jiřího panovnických povinností, je namluven podle dochovaného záznamu stanice BBC a dodnes si tento autentický projev můžete poslechnout třeba na kanále YouTube – ZDE.
Nynější královna Alžběta II. si oscarový snímek velmi pochvaluje. Královna matka, manželka krále Jiřího, dala filmařům své svolení využít jejích vzpomínek a také osobních listin Lionela Loguea, ale měla jedinou podmínku – Králova řeč se mohla točit až po její smrti. Zemřela v roce 2002 ve věku 101 let.
2. Někdo to rád horké
Černobílý film s Marilyn Monroe, Tonym Curtisem a Jackem Lemmonem je naprostou vánoční klasikou, ačkoliv děj nemá s Vánoci nic společného.
Notoricky známá komedie, která je navíc jednou z těch nejlépe hodnocených v historii filmu, je přehlídkou nejen vynikajících slovních přestřelek, dvojsmyslných vtipů, ale i skvělého hereckého umění dua Lemmon–Curtis, kdy Marilyn – toho času již silně závislá na lécích a alkoholu – jim jen přicmrndává jako ta třetí do party.
Na tvářích obou herců Tonyho Curtise (Josefína, v klobouku) a Jacka Lemmona (Daphne) bylo vidět silné líčení, barevný snímek byl proto zamítnut. Oba herci se později svěřili, že hrát s Marilyn Monroe bylo peklo. Blonďatá kráska byla v té době už silně závislá na všem možném a dělala jenom problémy.
Děj se odehrává na konci dvacátých let během prohibice v USA, kdy se dva hudebníci, Jerry a Joe, živí, respektive přežívají hraním na pohřbech a v zaplivaných tančírnách. Jednoho dne se stanou svědky vyřizování si účtů mezi mafiány a jsou proto nuceni v ženských převlecích jako Daphne a Josefína prchnout na Floridu coby součást výlučně dámské kapely, v níž zpívá krásná Sugar, tedy Marilyn Monroe.
Někdo to rád horké se původně točilo na barevný film, ale silný make-up Tonyho Curtise a Jacka Lemmona dělal na obraze neplechu.
Takto vypadá výsledná černobílá scéna. Kvůli tomu, že režisér Billy Wilder nemohl použít barevný film, je komedie Někdo to rád horké jako celek daleko povedenější.
Je obecně známo, že film byl původně točen barevně, ale silný make-up Curtise a Lemmona jim na kameře barvil tváře do zelena, režisér Billy Wilder se proto rozhodl pro černobílý film a výsledek je přímo jedinečný.
Stejně se tak se traduje historka, že Jack Lemmon přirovnal líbání s Marilyn k líbání s Adolfem Hitlerem a že tahle blonďatá sexbomba na tom byla už tak mizerně, že si nedokázala zapamatovat jedinou svou repliku.
3. Císařův pekař – Pekařův císař
Mnoho lidí řadí tuto veselohru o zmateném císaři Rudolfovi II. a prostořekém pekaři mezi vánoční pohádky, ale ve skutečnosti je to budovatelská propaganda, jenom trochu víc uhlazená, trochu víc vtipnější a ne tak okatě nápadná.
Režisér Martin Frič byl vynikající umělec a v padesátých letech za hlubokého komunismu uměl točit kritické filmy tak, aby mu na to cenzoři nepřišli, a občas si pomohl právě tím, že jim podstrčil na uklidněnou nějakou úlitbu. V tomto případě se jedná o píseň Ten dělá to a ten zas tohle.
Jan Werich se jako císař Rudolf II. pokouší naučit umělou ženu Sirael pozemskému vědění. Tato dějová linka je parafrází báje o řeckém sochaři Pygmalionovi, jemuž jeho dokonalou ženu z mramoru oživila bohyně Afrodita.
Legenda o pražském Golemovi znovu ožívá na dvoře bláznivého císaře Rudolfa II., jenž má třináct falešných obrazů Mony Lisy, věří na předpovědi svého prohnaného astrologa a neustále se nechává okrádat od svých dvořanů. Dvojdílnému filmu dominuje Jan Werich ve dvojroli napraveného Rudolfa a uvědomělého pekaře Matěje a zdatně mu sekunduje veškerá herecká elita tehdejší doby.
Komoří Lang ve slavné komedii má svého skutečného předchůdce, Filip Lang z Langenfelsu byl opravdu nejvyšším komořím Rudolfa II. a za své pletichy na dvoře byl nakonec popraven.
Ačkoliv film nemá s realitou mnoho společného, historické postavy mají svoje reálné předobrazy – komoří Lang jako Filip Lang z Langenfelsu, jenž byl nakonec roku 1609 kvůli svým pletichám na dvoře císaře popraven. Magistr Kelly jako Edward Kelley, alchymista a lékárník z Anglie, jenž byl během svého života obviněn z podvodu a čarodějnictví, byly mu dokonce jako trest uříznuty obě uši. Dožil v Čechách, roku 1597 v Mostě spáchal sebevraždu vypitím jedu.
Maršál Rusworm jako Heřman Kryštof Russworm, jehož životopis je plný násilí, vražd, ale také vynikajících vojenských schopností. Roku 1605 byl darebák Russworm popraven na Staroměstské radnici, hlavu mu usekl slavný kat Jan Mydlář. A samozřejmě nechybí ani dánský astronom Tycho Brahe, jemuž tehdejší císařská byrokracie přidělila místo optické čočky do dalekohledu čočku na vysazení.
4. Pretty Woman
Příběh o prostitutce, která ke svému štěstí s milionářem přišla, je sice obyčejný film, ale zároveň je to ta největší pohádka ze všech. Nádherná Julia Roberts se živí na slavném Hollywood Boulevardu nejstarším řemeslem a shodou okolností se jí „pod ruku“ dostane znovu se rozvádějící milionář Richard Gere, jenž musí být toho času obchodně týden v nejluxusnějším hotelu v Beverly Hills a prostitutku Vivian požádá, aby mu za tři tisíce dolarů dělala po celou dobu společnost.
Dílo Pygmalion dramatika George Bernarda Shawa se dočkalo i jiného zpracování než v My Fair Lady. Pretty Woman je Pygmalionem pro nekonečné romantičky.
Základní děj filmu je postaven na slavném díle Pygmalion anglického dramatika George Bernarda Shawa, které pojednává o rozdílech mezi společenskými vrstvami, kdy dívka z nejspodnější vrstvy lidu je díky péči a učení svého ochránce dovedena až mezi smetánku. Tuto knihu zná snad každý televizní divák v její filmové podobě – díky muzikálu My Fair Lady.
Antická báje o Pygmalionovi a jeho soše jménem Galatea v podání francouzského malíře Jeana-Léona Gérôma.
Prapůvod děje je v antické báji o řeckém sochaři Pygmalionovi, který nemůže najít lásku, tak si svou dokonalou ženu vysochá z mramoru a požádá bohyni lásky Afroditu, aby mu ji oživila. Afrodita jeho přání splní a Pygmalion pak svou oživlou sochu jménem Galatea musí naučit všemu pozemskému. Tuto linku najdete také ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař, kde Rudolf II. vyučuje „umělou dívku“ Sirael.
Pretty Woman je přehlídkou neuvěřitelných filmových klišé a možná i proto se jedná o absolutní vrchol všech romantických filmů. Nechybí dojetí i humorné situace, jimž vévodí „svině klouzavý“ stejně jako omamující pohled na bohyni Julii, která je ve filmu tak krásná a okouzlující, až přechází zrak. Bez Pretty Woman by prostě Vánoce nemohly existovat.
5. Quo Vadis
Původně se jedná o stejnojmenný velmi slavný historický román Henryka Sienkiewicze, jenž pojednává o pronásledování prvních křesťanů v císařském Římě za vlády šíleného despoty Nerona, matkovraha a údajně i bratrovraha, to vše na začátku našeho letopočtu.
Hlavní hrdinkou je dívka Lygie, otrokyně, dcera krále Lygů, což byl germánský kmen, Lygie má proto jako jedna z mála ve městě plavé vlasy. Lygie je sice otrokyně v patricijské římské rodině, ale pán a paní domu přijali křesťanství, proto ji na oko „propustili“ a nyní je jejich dcerou. Jedním z přátel této rodiny je voják a mladý patricij Marcus Vinicius, který se po tažení vrací zpět do Říma, kde potkává Lygii, zamiluje se do ní, ale dívka jeho lásku odmítá, dokud nepochopí její víru.
Snímek Quo Vadis je natočen podle slavné knihy polského dramatika Henryka Sienkiewicze o pronásledování prvních křesťanů v Římě za vlády císaře Nerona. Hlavní linka se točí kolem lásky římského vojáka Marka Vinicia a křesťanky Lygie.
Milostný příběh se zdárným koncem se odehrává na pozadí skutečných společenských a náboženských změn v císařském Římě, kdy se do popředí také dostávají dvě další postavy – císař Nero (hraje ho Peter Ustinov) a básník Petronius, strýc Marka Vinicia, na povrch snobský elegán skládající verše, jenž se pravidelně jako host povaluje u dvora.
Nero vešel do dějin coby krutovládce, jenž podpálil Řím a pak hodil vinu na křesťany, a také je označován coby vrah své manželky Poppaey Sabiny, Gaia Petronia dnešní historie zná jako autora sbírky Satirikon. Všechny osudy a postavy nakonec spojí záchrana nejen hořícího Říma, ale i záchrana Lygie.
Jednou z hlavních postav románu Quo Vadis je císař Nero, který údajně nechal podpálit Řím, aby mohl vinu hodit na křesťany a tím obhájit jejich zabíjení. Nerona hraje Peter Ustinov.
Dá se říci, že tento velmi úspěšný snímek z roku 1951 poprvé velmi široké mase sice povrchně, ale přesto osvětlil spojitosti symboliky křesťanství a obecně jeho základů, to například když Petr, jeden z učedníků Ježíše Krista, nakreslí do písku rybu. Petr byl rybář a tajným znamením křesťanů se proto stal piktogram ryby, jenž lidé už v době uvedení snímku do kin mohli vídat jako nálepku na zadním nárazníku vozu u těch, kdo se k víře hlásí.
Fráze „quo vadis“ čili „kam kráčíš“, jež se dnes používá jako slovní obrat či filozofická otázka nad směřováním čehokoliv, pochází z legendy popisující setkání Petra a Ježíše. Petr odchází z Říma, aby byl v bezpečí, ale potkává Ježíše jdoucího právě do Říma, ptá se ho tedy: „Quo vadis, Domine? (Kam kráčíš, Pane?)“ Ježíš na to odpoví, že se jde zastat svého lidu, když Petr ho chce opustit.
Společná fotografie herců z filmu Quo Vadis, výpravném eposu, jenž zobrazuje útlak prvních křesťanů v císařském Římě. Pokud vás příběh zaujal, doporučujeme knihu Není římského lidu od české spisovatelky Jarmily Loukotkové, která v tomto stejném historickém období blíže rozvíjí příběh Nerona a básníka Petronia.
Věříme, že tuto klasiku stříbrného plátna jistě všichni znáte, stejně jako příběh o Neronovi a jeho podpálení Říma, ale pokud vás zaujal samotný krutovládce, doporučujeme k přečtení historický román české spisovatelky Jarmily Loukotkové Není římského lidu. Tam je hlavní postavou básník Petronius, který Nerona nezodpovědně „vytvořil“ a nyní musí nést následky císařova šílenství.
Samotný Nero skončil jako zbabělec, byl donucen se probodnout mečem za přihlížení pretoriánské gardy a jeho poslední slova byla: „Jaký to umělec ve mně umírá!“
Nutno dodat, že Nero byl – alespoň podle tehdejšího historika Tacita – umělec horší než vladař.
6. Kleopatra
Je to asi nejslavnější role Elizabeth Taylor, a když se dnes řekne Kleopatra, každý si vybaví pouze její krásnou tvář, i když dnešní věda na základě všech moderních výzkumů tvrdí, že skutečná Kleopatra byla malá, nevzhledná, a dokonce měla mít na obličeji jizvy po neštovicích.
Příběh Kleopatry a Marka Antonia je jedním z největších dramat lidské historie. Egyptská vladařka dokázala rozvrátit spojenectví mezi druhým triumvirátem, vyvolat válku a vlastně tak přispěla k přeměně Římské republiky na Římské císařství.
Nicméně příběh Marka Antonia, Kleopatry a Caesara je pro historii lidstva tak zásadní, že byl nesčetněkrát převeden do umění a nakonec samozřejmě i do filmového světa, a to opakovaně. Výpravný epos s Liz Taylor, Richardem Burtonem (byl s Liz dvakrát ženatý) a Rexem Harrisonem (hrál Caesara) je vděčnou vánoční klasikou, protože trvá více než čtyři hodiny a musí se dávat na dva díly, tedy krásně vyplní lidem čas strávený v klidu u obrazovek.
Výpravný historický snímek plný nádherných kostýmů a tisícovek komparsistů se vždy vysílá na dvě části, Kleopatra trvá více než čtyři hodiny.
Panovačná a úskočná egyptská vladařka i přes své fyzické nedostatky (tedy v realitě) dokázala svést dva nejmocnější muže Říma a svými intrikami s Markem Antoniem přispěla k definitivnímu pádu Římské republiky a nastolení císařství.
To vše se odehrálo na základě velmi známé námořní bitvy u Actia, kdy se proti sobě postavili Marcus Antonius, toho času žijící v Egyptě na dvoře Kleopatry, a Octavianus Augustus. Oktavián bitvu vyhrál, Antonius spáchal sebevraždu. Probodl se mečem kvůli listu, který mu nechala Kleopatra poslat a z něhož pochopil, že se vladařka zabila.
Ta ale podnikla další ze svých intrik – byla naživu a chtěla vyjednávat s Oktaviánem. Když se doslechla, že si pro ni římští vojáci jdou a odvlečou ji do Říma, nechala si přinést košík s fíky, v nichž byl ukryt jedovatý had.
Výpravný historický snímek plný nádherných kostýmů a tisícovek komparsistů se vždy vysílá na dvě části, Kleopatra trvá více než čtyři hodiny.
Ohromující a naprosto velkolepá scéna její smrti, respektive jí a jejích osobních otrokyň, byla popsána tehdejšími historiky a dodnes je předmětem inspirace mnoha uměleckých děl. Octavianus Augustus se stal neomezeným vládcem Říma a založil dynastii, která vládla impériu velmi mnoho let.
Dá se říci, že zakázaná láska Antonia a Kleopatry dala vzniknout jednomu z největších panovníků lidských dějin. Oktaviánovo jméno žije v běžné řeči dodnes – měsíc August, tedy srpen, je pojmenován po něm.
7. Starý zákon: Mojžíš
Tak jako Kleopatra nebo Quo Vadis je tento snímek zfilmovanou „rychloškolou“ pro všechny, kdo mají rádi dějiny, ale nechce se jim číst hory knih, nebo prostě jen milují vyprávění biblických příběhů.
Ben Kingsley ztvárnil roli Mojžíše v televizním výpravném filmu, jenž se začal už před nějakou dobou vysílat právě o Vánocích.
Hlavní roli Mojžíše si zahrál britský herec Ben Kingsley, ale jako hvězda tam rozhodně není sám. Epos o muži, jenž vyvedl izraelity z Egypta do země zaslíbené, je přímo přehlídkou hereckých elit včetně Christophera Leeho jako faraona Ramsese II. nebo Davida Sucheta coby Mojžíšova bratra Árona.
A samozřejmě není náhoda, že se o Vánocích dává na českých stanicích, snímek má totiž českou produkci včetně peněz od České televize, naše veřejnoprávní stanice se jím tedy ráda chlubí.
Velkofilm Mojžíš toho s Vánoci moc společného nemá, jedná se o starozákonní příběh o vyvedení izraelského národa z Egypta. Česká televize je jedním z producentů.
Ostatně má i proč, velkofilm natáčený v Maroku měl po odvysílání v roce 1995 velmi kladné ohlasy a na vrcholku se drží dodnes. Snímek mapuje celý dobrodružný život Mojžíše, od jeho nalezení v proutěném koši ve vodách Nilu až po vkročení na svatou půdu.
Jméno Mojžíš je vlastně takový český „Plaváček“, znamená to „vytažený z vody“, kdy ho matka Židovka musela ukrýt v koši ve vodách Nilu, aby nebyl zabit jako ostatní židovští novorození chlapci na příkaz Ramsese II. Z řeky ho nakonec vytáhla faraonova dcera a byl vychováván jako další nástupce na egyptský trůn.
Z příběhu o vyvedení izraelitů z Egypta se do populární kultury kromě deseti egyptských ran a rozestoupení moře dostalo i spojení „přejít přes řeku Jordán“, tedy překonat nesnáze. Například Helena Vondráčková o nalezení svobody nazpívala hit Přejdi Jordán. V anglosaské kultuře se fráze „over river Jordan“ používá jako obrazné vyjádření smrti. Člověk je poutník světem živých plného ran a neštěstí, což odkazuje na putování izraelitů a všechny trable, co je cestou tížily, za řekou Jordán pak nachází klid a mír. V dnešní době je však řeka Jordán bohužel symbolikou neustálého napětí a věčného konfliktu, kdy je rozdělena na pravý a levý břeh, tedy muslimy a Židy.
8. Ledové království
Je to pohádka a i není, ale rozhodně – ačkoliv se odehrává v zimě – nebyla točena jako vánoční film. Snímek Frozen, jak zní anglický originál, byl natočen zejména s úmyslem vydělat hodně peněz, což se povedlo beze zbytku. Nadto ještě přidejte naprosto nadšené ohlasy veřejnosti, povedený merchandising, tedy reklamní produkty, a máme tady trhák desetiletí, jako když luskneš.
Ledové království je sice zimní film, ale nebylo jeho úmyslem stát se vánočním filmem. Disneyovská pohádka z roku 2013 se stala obrovským hitem a jen na merchandisingu společnost vydělala jmění.
Jeho základ staví na pohádce dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena Sněhová královna, a to velmi, velmi volně. Původně se jedná o kouzelné zrcadlo, jehož střepy se zaryly lidem do srdcí a tím je zmrazily, v Ledovém království se jedná o podobně zlou magii, ale tou je schopnost královny Elsy vládnout ledovými čarami, které mohou lidem ublížit. To pozná její mladší sestra Anna už v dětském věku, kdy ji Elsa nechtěně svým „nadáním“ zraní.
Hudební animák Ledové království baví i dospělé diváky, je to příjemná směsice dobrodružství, dramatu, vtipu, romantiky a nádherných písní. Song Let It Go dostal Oscara a norské město Arendal zažívá nápor turistů. To proto, že Elsa a Anna žijí ve fiktivním království Arendelle, které se inspirovalo Arendalem.
Elsa, která se u Disneyho mimochodem objevuje jako první hlavní dospělá hrdinka, vládne fiktivnímu království Arendelle. To je inspirováno norským městem Arendal, jež také leží na fjordu, ostatně fotografie Arendalu úzce připomínají scény z filmu.
Že je Ledové království nejspíše opravdu z Norska, pak připomíná samotný mužský hrdina Kristoff, jenž má na sobě tradiční oděv Sámů. Sámové, kterým my říkáme Laponci, žijí v arktické oblasti Finska, Švédska a právě Norska, poznávacím znamením Sámů je pak kromě jejich oděvu hlavně chov sobů – a o tom není pochyb, když Kristoff svého jednoho má a jmenuje se Sven.
Sámové žijí v Laponsku, mohou chovat soby, a to legálně. V ostatních částech severských zemí je to zakázáno, tato výsada patří jen Laponcům.
Každopádně když příslušníka Sámů nazvete Laponcem, je to pro ně podle některých zdrojů urážlivé označení, zakládají si na označení „Sámi“. Pro zbytek světa ale dali jméno Finsku, jako „Finn“ totiž byli označováni už starověkým Římem a je to původně germánský výraz.
Oblečení, které nosí Kristoff v Ledovém království, je takovým jejich národním pokladem a říká se mu gákti. Vzory na něm pak dokonce mohou prozradit, z jaké části Laponska je a zda je dokonce třeba ženat. Co se týče chovu sobů, ty smějí chovat právě jen Sámové a tuto výsadu mají uzákoněnou. Je to proto, že si díky chovu v drtivé většině vydělávají na živobytí.
Ale pojďme zpět k filmu. Jeho asi největším tahákem, díky němuž je tak populární, je samozřejmě hit Let It Go pro film nazpívaný Idinou Menzel. Nepřekvapí, že píseň získala Oscara a že každá země, kde se film vysílá, má svou verzi a ta prochází schvalovacím procesem společnosti Disney. I když ta originální je díky úžasnému textu fascinující.
Fotogalerie |
