Kde vás zastihla informace o rozpoutání války a jak to v okolí Charkova v tu chvíli vypadalo?
O tom, že začíná válka, mě informovali kolegové z redakce. Vjeli jsme do města a v centru panovala pohoda, za chvíli jsme vyjížděli pryč a všude už byla vojenská vozidla, fronty a kolony. Poté jsme viděli nedalekou vesnici Čuhujiv, která byla zničena raketou Smerč, to byl asi nejsilnější okamžik včerejšího dne.
Co se tam stalo? Rusové tedy útočili i na obytné cíle?
To ne, zatím máme pocit, že se Rusové zaměřují hlavně na vojenské cíle. Co se týče i té vesnice, tam útočili na vojenské letiště, které se nachází hned vedle. Bohužel to ale zasáhlo i obytnou zónu.
Jak to ve vesnici vypadalo?
Byl tam obrovský kráter. Tlaková vlna byla tak silná, že to smetlo šest panelových domů. Hodně mě to dostalo, viděla jsem dětské hračky poházené na ulici, třeba malého medvídka. Vevnitř byla zase rozházená dětská skládačka. Pak vyjdete nahoru, tam je dětská postel, všude rozházené střepy, je to strašně silné.
Jak na tom byli místní? Mluvila jste s nimi?
Jeden z místních mi popsal, jak v pět hodin ráno ještě spal, najednou se ozval výbuch a okna vyletěla přímo na něj. Když jsme s ním mluvili, měl ještě poraněný obličej. Přijeli jsme do vesnice asi šest hodin po explozi a stále tam hořelo, lidé chodili s kanystry a zalévali to vodou. Stěžovali si na to, že jim nikdo nepřijel pomoci.
To zaznívá od spousty Ukrajinců, že jsou ve válce sami, že jim nikdo nepomáhá. Setkáváte se tam s takovým názorem ve větší míře?
Ano, včera jsme se například zastavili u lékárny a mluvili jsme s jednou paní, která si zrovna kupovala léky. Mluvila s námi anglicky. Vzkazovala Západu, že Ukrajinci jsou opuštěni a nevědí, co budou dělat. Také nám říkala, že jsou zklamáni, že tu podporu od Západu necítí tak velkou.
Od rána se mluví o snaze ruské armády dobýt Kyjev, probíhají tam boje. Jaká situace panuje v Charkově?