Komentátoři České televize to měli jako úkol, takovou zkoušku dospělosti. Museli se naučit napodobovat legendární hlas, asi nejproslulejšího průvodce sportovními přenosy v dějinách, hlas Karola Poláka, nenapodobitelný to baryton.
V soutěži, již uspořádali, ukázali velké výkony. Sám ten největší, Karol Polák skončil na čtvrtém místě. „Chápete? Můj vlastní hlas si nebyl podobný. Taková legrace. Vyhrál Robert Záruba, který mě imitoval při závodě německého sprintera Kokota. V Postupimi byla první tartanová dráha v NDR, Manfred Kokot jasně vyhrál závod na 100 metrů, naši Mandlík a Janeček poslední. Tak jsem řekl připravený bonmot: Jaká škoda, že taky u nás nemáme takové Kokoty. A hned telefon z Prahy: Soudruhu, tos nemohl říct jiné jméno? Sakra, jaké? ptám se. On byl vážně Kokot,“ vzpomínal v rozhovoru pro iDnes.
Karol Polák komentoval dvanáctkrát olympiádu.
Byl to samozřejmě šprým, jenže i ten ukazuje, jak velkou postavou tenhle slovenský sportovní novinář byl. Polák byl vtipným glosátorem. Žádný další nezapomenutelný výrok už nepřidá, v neděli ráno zemřel v Bratislavě po dlouhé nemoci. Bylo mu osmdesát jedna roků.
Polák byl přitom vlastně novomanželem, čerstvým ženáčem. V září minulého roku si vzal svou dlouholetou milenku Agátu, s níž prožíval paralelní vztah během svého dvaapadesát let dlouhého manželství. Jenže jeho žena zemřela a on se znovu oženil. Už v té chvíli byl nemocný.
Karol Polák vystudoval herectví.
O pět měsíců později zemřel.
Na jeho hlášky se však nezapomene. Byl jakýmsi předchůdcem Jaromíra Bosáka, nejpopulárnějšího komentátora dneška. Jenže i sám Bosák čeká na takovou chvíli, jakou prožil Polák. V roce 1976 totiž Československo vyhrálo mistrovství Evropy ve fotbale, což je historický triumf. Polák byl u toho a při poslední penaltě ve finálovém rozstřelu mohl zvolat: „Všetko je v rukách Antonína Panenku. Góóól! Jsme majstri Európy.“ Nebyla to nejnápaditější věta, ale síla okamžiku ji zařadila například vedle „Přepište dějiny.“ Roberta Záruby při finále hokejové olympiády v Naganu.
Karol Polák přitom nemířil mezi sportovní novináře. Mohl z něj být muzikant, houslista. Nakonec vystudoval herectví. Kariéru hlasatele začal večerními službami v rozhlase, život se mu pak změnil v roce 1962. Stal se komentátorem v nově vzniklé redakci sportu Československé televize.
Rodák z Bratislavy se podílel na přenosech z dvanácti olympijských her, devíti mistrovstvích světa ve fotbale či šestadvaceti mistrovstvích světa v krasobruslení. Byl legendou, vždyť si ho pozvala fotbalová Sparta na oslavu titulu. Jedenadvacet let po roztržení Československa.
„Na ihrisku je taká hmla, že aj vtáci chodia pešo,“ pobavil jednou diváky. To už neudělá.
