Pane Šlachto, co bylo vlastně impulsem k tomu, abyste vstoupil do politiky?
Asi to všechno nastartovala moje knížka, šla hodně dobře na odbyt. Psal jsem ji proto, aby lidé viděli, jací jsme byli a jaký byl Šlachta. Chtěl jsem ze svého pohledu popsat kauzy, které dříve různě popisovali novináři. Pak přišel bláznivý nápad kolegů, že s tou knížkou objedeme republiku. Jakmile skončil první lockdown, vyjeli jsme a mělo to neuvěřitelný ohlas, knihovny si nás zvaly, lidé chodili na debaty. Čím dál více se objevovaly výzvy, abych šel do politiky, a tak jsme se loni v říjnu rozhodli, že do toho půjdeme.
Je to ale prostředí, které jste jako policista docela rozvířil. Teď už jedete sám za sebe, nejste v uvozovkách pod ochranou státu. Nebojíte se, že se vám někteří budou chtít třeba mstít?
To, čím jsem dříve procházel, bylo pořád o nějakém pnutí. Na ÚOOZ šlo o ekonomickou trestnou činnost, tam když jste do někoho rýpl, musel jste čekat, že se to vrátí zpátky. Na mě byly podány desítky trestních oznámení, chodily anonymy a podobně. Proto si myslím, že jsem naprosto připravený těmto věcem čelit. Od chvíle, co nám průzkumy ukázaly pět procent, jsem se o sobě dočetl šílené věci, ale po mně to stéká. Co o mně píše třeba pan Sezemský z Reflexu, který býval mediálním poradcem pana Nečase, to je mi s prominutím úplně u pr*ele. Takže asi je lepší, čím jsem si v minulosti prošel. Jsem proti tomu obrněný.