1. Agenti jsou profesionálové
Případní tajní agenti, kteří by se mohli mohli skrz státní úředníky snažit o získání citlivých informací, by nepochybně nebyli žádní amatéři.
Naopak, jednalo by se o mnoho let cvičené profesionály, s jejichž odhalením všude po světě mají potíže i zpravodajské služby. Pokud se někdo domnívá, že tuto schopnost získá řadový úředník na základě školení, čeká ho asi velké zklamání.
2. Úředníka si jde koupit
Každá informace má svou cenu a pokud je pro hypotetickou cizí možnost důležitá, bude tato mocnost nepochybně ochotná za ni tuto cenu zaplatit. Uplatit úředníka zrovna v Česku bohužel není až takový problém.
Na vině je hlavně mizerné placené ohodnocení řadových úředníků, kteří často nepobírají ani průměrnou mzdu. Vidina rychlého zbohatnutí tak pro některé bude možná atraktivní i s případnými trestními následky.
3. Řadový úředník toho moc neví
Ve státní správě se pracuje s mnoha citlivými informacemi, nicméně ty zásadní mají k dispozici většinou jen vedoucí pracovníci. Snaha získat důležité informace od spodních článků úřednického řetězce by se tak nejspíše setkala s tím, že z těchto lidí není moc šance skutečně zajímavou informaci dostat.
Cílení školení na všechny úředníky by mohlo jen snížit jeho efektivitu a mělo by se raději zaměřit jeń na ty úředníky, u kterých ohrožení agenty i reálně hrozí a mohlo by nějakou škodu způsobit.
4. Školení nebude bráno vážně
Státní úředníci během roku absolvují mnoho školení. Kdo někdy pracoval ve státní správě ví, že tato školení jsou v lepším případě brána jako placená možnost ulít se z pracovní doby a nikdo tam nedává pozor.
Na školeních málokdo dává pozor a bere ho vážně i když se zrovna jedná o nějaké zásadní téma. Ve finále se většina úředníků po jeho skončení prostě vrátí k tomu, co dělali předtím a vše se vrátí do zajetých kolejí.
5. Neexistuje dostatek odborníků na danou problematiku
Když Eva Romancovová prezentovala svůj záměr na proškolení úřednického aparátu, zmínila i nutnost toho, aby měli všichni úředníci někoho, na koho se budou moct v případě pochybností obrátit.
Není zatím známo, jak bude tato možnost realizována, smutnou realitou ale zůstává to, že odborníků schopných být k dispozici úředníkům a kvalifikovaně jim poradit, je jako šafránu. Pokud by vše měli zastávat jen pracovníci Centra proti terorismu a hybridním hrozbám, hrozí, že by nic jiného nedělali a nestíhali by se věnovat jiné práci.
6. Manuál pro úředníky skončí v šuplíku
Po absolvování školení by si měl úředník odnést manuál, ve kterém by nalezl shrnutí a rady pro případný postup při odhalování agentů a jednání s nimi.
S manuálem se to má stejně jako se školeními, úředníci jich dostávají tolik, že to devalvuje jejich existenci a chytrá brožurka tak většinou končí v lepším případě někde na dne šuplíku s dalšími manuály, v tom horším rovnou v koši. Že by s manuálem někdo reálně každodenně pracoval je bohužel utopií.
7. Úředníci už teď mají mlčenlivost
Proškolením v boji proti úniku informací ve finále úředníci nic nového nezískají, jen si v lepším případě prohloubí znalosti, které už by dávno měli mít. Na úředníky ve státní správě se pochopitelně již dnes vztahuje mlčenlivost a o informacích, se kterými během výkonu své práce přijdou do styku mluvit a šířit je nesmí.
Úředníci na nejvyšších postech navíc pracují i s informacemi v různých stupních utajení a vztahují se na ně i bezpečnostní prověrky. Sdělovat informace se tedy nesmí ať už se jedná o agenta cizí mocnosti nebo kamaráda ze základní školy. Kdo tak činit chce, tomu v tom ani žádné školení nepomůže.
Fotogalerie |