Jiří Lev už v lednu 2020, když požáry na území Austrálie několikátý měsíc řádily, založil neziskovou společnost Architect Assist. K té se během jediného měsíce přihlásilo přibližně 550 architektonických firem a 1500 studentů architektury.
Ti všichni se rozhodli přiložit ruku k dílu a pomáhat s obnovou zdevastovaných oblastí. Uplatňují přitom udržitelnou architekturu. Podle portálu Architectureau.com takto organizace rozjela zhruba 100 až 200 projektů, ačkoliv některé z nich byly zatím pozastaveny.
„Naším bezprostředním zaměřením je obnova po katastrofě, ale chceme také dlouhodobě sloužit jako platforma pro rovný přístup k architektuře. Udržitelná a odolná architektura není luxus, je to podmínka našeho budoucího přežití a podle mého názoru na ni má každý člověk právo. Svoje profesní privilegium beru jako povinnost vůči komunitě, životnímu prostředí a světu. Protože vzdělání, dovednosti nebo zkušenosti nic neznamenají, pokud neslouží těm, kteří to nejvíce potřebují,“ řekl Jiří Lev v rozhovoru pro server Hive Life.
Lesní požáry v Austrálii, které připravily o střechu nad hlavou stovky lidí, podle něj otevřely oči světu v tom, jak moc jsme zranitelní vůči přírodním živlům.
„Pro mnohé lidi to bylo neocenitelné otevření očí, aby reálně viděli, jak moc jsme zranitelní, když se o životní prostředí nestaráme. My ani nepotřebujeme přírodní katastrofy, stavíme si vlastní. Průměrný australský dům na předměstí je v podstatě izolovaná, drahá papírová krabice, jejíž obyvatelnost je závislá akorát na klimatizaci a přístupnosti automobilové dopravy,“ kroutí Lev hlavou nad tím, jak lidé připisují nízký význam architektonické stránce věci.
Z toho podle svých slov viní realitní průmysl, protože většina budov ani není navrhována opravdovými architekty, ale lidmi bez kvalifikace.
Jiří Lev není české veřejnosti příliš známý, zato v Austrálii si mezi architekty udělal velké jméno. Odstěhoval se tam v roce 2005 a učil se od těch nejlepších, dnes má za sebou celou řadu úspěchů.
„Můj dědeček byl uvězněn, když se odmítl stát informátorem komunistické tajné služby. Otec pak jako syn disidenta jen obtížně sehnal povolení studovat architekturu na univerzitě,“ vzpomínal Lev v rozhovoru na problémy, s nimiž se jeho rodina v Česku potýkala.
„Rodiče mě vychovali k tomu, abych byl ekologicky a sociálně smýšlející. Nikdy jsem neměl žádnou práci a ani jsem se do žádné nehlásil, místo toho jsem hned po gymnáziu začal s vlastní designovou praxí. Austrálie mě přitahovala jako relativně mladá země, kde se mísí několik kultur. To pro mě byl ideální testovací prostor,“ popsal, jak jeho cesta mezi australskou architektonickou společnost vedla.
Fotogalerie |