Bolavý génius Rosický končí: Zkrotí Itala Stramaccioniho?

Tělo šlo přes závit, hlava ho však dlouho porážela, proto se znovu a znovu vracel. Jenže přišel zásadní zlom: Tomáš Rosický, génius, ale také fotbalista s cejchem věčného maroda, ukončil v sedmatřiceti letech kariéru.

Seděl na Spartě, na stadionu, kde v sedmnácti začal rozdávat radost. Jeho talent byl před nepřehlédnutelný, fenomenální. Nyní, po osmnácti letech, se Tomáš Rosický rozhodl ukončit hráčská léta.



„Vzal jsem si krabici cukroví a začal jsem nový život bez omezení,“ řekl záložník, který kopal ve Spartě, Dortmundu a Arsenalu. „Došlo to do bodu, kdy jsem si uvědomil, že je konec. Nebylo to ale jednoduché rozhodnutí,“ prohlásil na mimořádné tiskové konferenci.

A hned se chystá na kariéru po kariéře. Už se spekuluje o tom, že by se mohl stát sportovním ředitelem uvadlé Sparty. „Vždycky mě zajímalo, jak funguje klub v souvislostech. A sportovnímu úseku rozumím nejlépe,“ naznačil, že by se mu tato cesta mohla zamlouvat.

Je velmi pravděpodobné, že na uvolněnou židli na Spartě usedne. Před pár dny se sice zdálo, že by se měl stát šéfem sportovního úseku bývalý kouč Zdeněk Ščasný, ale nyní Sparta získala muže ještě tvrdšího kalibru.

Tomáš Rosický by se mohl stát novým sportovním ředitelem Sparty.

Tomáš Rosický by se mohl stát novým sportovním ředitelem Sparty.

Tím pádem by se stal nadřízeným neúspěšného italského trenéra Andrey Stramaccioniho. Dohlížel by na to, aby neúspěšný kouč dodal Spartě konečně řád a úspěchy. Takové, jaké prožil sám Rosický.

Přes všechny trable vyhrál českou ligu, německou, v Anglii sbíral pohárové trofeje. V reprezentaci, jejímž byl kapitánem, odkopal sto pět utkání, to je úctyhodné číslo.

Anglický pohár je trofej, již Tomáš Rosický vyhrál s Arsenalem.

Anglický pohár je trofej, již Tomáš Rosický vyhrál s Arsenalem.

Rosický se loučí jako legenda, ale on sám uznává. „Mohl jsem být ještě lepší,“ řekl při rekapitulaci kariéry. Důvod je jasný, jeho tělo je zhuntované desítkami zranění. Zdravotní trable ho brzdily tak často, že si z něj drsně utahovali i spoluhráči.

„Stačilo se ho pouze zeptat: Jak se máš? A hned byl dva a půl měsíce zraněný,“ řekl o něm útočník Emmanuel Adebayor, bývalý spoluhráč z Arsenalu.

Jsou to ironická slova, ale vlastně sedí.

„Jedna věc, co mě bude mrzet, že jsem nikdy nepřišel na to, jak dobrý jsem mohl být. Vždycky jsem říkal, že fotbalista je nejlepší ve věku dvacet sedm až třicet jedna let. A já jsem byl o tuhle dobu ochuzený,“ připomněl zranění podkolenní šlachy, kvůli němuž pauzíroval rok a půl.

„Přitom jsem byl na správném místě, v Arsenalu. V nejlepší formě, pořád jsem se posouval. Ale bohužel jsem nedostal šanci ukázat všem i sám sobě, co dokážu. Po takovém zranění už to jenom doháníte. Sice se mi to povedlo, ale už jsem zase neměl ten správný věk,“ zalitoval.

„Zažil jsem krásné momenty. I ty strašně negativní,“ řekla končící ikona (v jeho případě není toto slovo přehnané). „Ale bez rozmýšlení: Dal bych si to hned znovu.“

Tak třeba se potatí Tomáš junior, který seděl při tiskovce vedle táty.

Fotogalerie





Komentáře