Byla to šílená pasáž, televizní komentátoři její trvání určili na bez dvou vteřin tři minuty. Celou tu dobu na konci druhé třetiny Rusové zadupali české soupeře před jejich bránu. Ti však odolali.
“Už jsem nemohl ani koukat, měl jsem šedo před očima,” přiznal obránce Radim Šimek. “Byl to kolotoč,” přikývl gólman Dominik Furch, jeden z hrdinů okamžiku.
Jenže to byla jedna z mála chvil, kdy Češi nestačili. Jinak hráli fantasticky, navíc za sebou měli zeď jménem Furch.
Mladík, který vydělává velké peníze v ruském Omsku, ničil zemi, kde pracuje, naprostým klidem a perfektními zákroky. Při přesilovce pěti proti třem neuvěřitelně zastavil i samotného Pavla Dacjuka, ruského veterána s renomé Jaromíra Jágra.
Celkem lapil pětadvacet střel, při premiérovém startu na mistrovství světa vychytal první nulu v národním mužstvu. “Rusům neskutečně brnkal na nervy,” pochválil ho televizní expert David Pospíšil. “Byl to základní kámen,” pochválil Furcha asistent trenéra Vladimíra Vůjtka Jiří Kalous.
“Rusové byli tlačení do vítězství, jsou na domácím ledě, domácím mistrovství. Byli opravdu pod hrozným tlakem. My jsme podle novin mohli jenom překvapit, to se povedlo. O to je to sladší,” řekl Furch v rozhovoru s novináři po zápase.
Jenže také další jména zaujala - a to jsou skoro neznámá: obránci Jakub Jeřábek, Radim Šimek, útočníci Richard Jarůšek, Michal Birner...
Ten seznam by mohl být dlouhý.
“Nepodělali jsme se z nich,” radoval se Birner, střelec třetího gólu, který rutinérsky trefil přes půl hřiště z těžké pozice prázdnou ruskou branku v době, kdy se domácí snažili o power play.
Bylo to velké vítězství, triumf na půdě historicky největšího rivala. Vždyť i slavný trenér Luděk Bukač říkal: “Nejhorší je vidět radost Rusů.”
Tentokrát si úhlavní nepřítel musel poslechnout českou hymnu - a to ve svém království.