Kromě učitelů, kteří jsou za vzdělání svých svěřenců odpovědní před zákonem i rodiči, vstupuje dnes do vzdělávacího procesu i řada neškolních subjektů, které děti formují při nejrůznějších besedách, přednáškách nebo „workshopech“. Obvykle se jedná o aktivitu neziskových organizací a vzhledem k lukrativnosti byznysu hrají prim ty největší a nejvlivnější.
V Maďarsku nový zákon (ten o kterém se tolik hádají v Bruselu) předepisuje, že pokud se vzdělávacího procesu účastní někdo jiný než učitel, musí být veden v registru evidovaném Ministerstvem školství, ze kterého si každý rodič může zjistit, co je dotyčná organizace zač, jakou má kompetenci nebo jak je financována.
U nás si doposud musíme vystačit s tím, že o organizacích formujících myšlení mladé generace píší některá média. K tomu měla posloužit i tato série textů.
Pro představu, v jakých částkách se pohybujeme. Již ve školním roce 2014/2015 nabízela organizace In Iustitia seminář Multikulturní výchova: předsudky, projevy nenávisti a aktivní svědek. Školám nabízen za cenu 1500 korun za každého přihlížejícího žáka, plus v případě mimopražských škol proplacení cestovného. Při účasti 100 dětí se tak dostaneme na částku 150 tisíc korun. V dnešní době jsou částky ještě vyšší.
Proto nepřekvapí, že nejmasivnější akci vzdělávající děti provozuje nejprominentnější z organizací Člověk v tísni, která veškeré akce centralizuje do projektu Jeden svět na školách.
V minulých textech jsme se zabývali finančním pozadím této organizace, nyní bychom rádi zmínili její personální sestavu.
Kromě ředitele a hlavní tváře Šimona Pánka, o kterém kdysi hovořil Václav Havel jako o ideálu budoucího prezidenta, tu vidíme třeba ekonoma Daniela Münicha, ekonomického poradce, který spolupracoval na řadě projektů se Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem, OECD, Evropskou unií a s některými ministerstvy. Dále Kristýnu Taberyovou z vlivného rodu Taberyových-Štěpánkových (jen z nejbližšího příbuzenstva syn Erik Tabery, šéfredaktor Respektu, snacha Paulína Tabery, ředitelka výzkumné agentury CVVM, zemřelý bratr Martin Štěpánek, bývalý ministr kultury). Dále Petr Jančárek, filmař, scenárista, dlouholetý spolupracovník agentury Epicentrum Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové (dva novináři, kteří stáli u zrodu Člověka v tísni), též po dlouhou dobu spolupracovník Václava Havla v jeho prezidentských letech. Dále nezávislý novinář a bývalý mluvčí Charty 77 Jan Urban a několik známých tváří dnešních novinářů.
V průběhu třiceti let se kolem Člověka v tísni pohybují stále stejné skupiny osob, které si organizaci v podstatě zprivatizovaly.
Vraťme se k festivalu Jeden svět na školách, který jede už od roku 2001 a je financován prostředky Evropské unie, Velvyslanectví USA, společnosti Google nebo jinými českými neziskovkami.
Z Jednoho světa se za dvacet let stala ohromná fabrika na informace, která kromě přednášek nabízí učitelům připravené materiály nebo na míru připravené „audiovizuální lekce“. Materiály mají široký záběr, neboť „reagují na situaci ve společnosti a aktuální výzvy u nás i ve světě“. Do portfolia si tak neziskovka může zahrnout prakticky všechny společenskovědní předměty.
Základem jsou materiály k výuce moderních dějin, spojené do projektu Příběhy bezpráví. Ten nabízí učitelům dějepisu k výuce dokumenty i hrané filmy, případně jim na klíč doveze pamětníka, historika či filmaře na besedu.
Kromě toho pořádá semináře pro učitele a vydává pro ně knihy i metodické příručky. Lze tedy říci, že výuku dějepisu má v této zemi do značné míry pod kontrolou tato jedna nezisková organizace. Materiály od Člověka v tísni odebírá podle jeho vlastních informací více než 3 800 českých škol.
Proč o tom píšeme takto obsáhle? Protože od roku 2017 rozjel Člověk v tísni projekt mediálního vzdělávání, který se snaží dostat na podobnou úroveň. „V době, která bývá označována jako ‚postfaktická‘, a v situaci, kdy tradiční masová média ztrácejí váhu, kdy po internetu kolují statisíce ‚hoaxů‘ a ‚fake news‘ a každý den probíhá zápas mezi pravdou a lží, nesmíme na hledání pravdy rezignovat,“ zdůvodňují lidé z Člověka v tísni.
Již jsme psali, že projekt cílí nejen na středoškoláky, ale i na děti ze základních škol, dokonce již na prvním stupni, kterým jsou na klíč dodávána edukativní kreslená videa.
V současnosti již běží přihlašování na školní rok 2021/2022, kdy se školy mohou přihlásit dokonce i na besedu pro žáky prvního stupně.
V týdnech mediálního vzdělávání od počátku figurují lidé, kteří jsou známí i z jiných aktivit Člověka v tísni. Již zmíněný Erik Tabery a další redaktoři z Respektu (nebo z dalších médií z vydavatelství Economia – Hospodářské noviny, web Aktuálně.cz, televize DVTV). Doplňují je známé tváře z České televize nebo lidé ze spřátelených neziskových organizací.
V pozdějších letech projekt navázal spolupráci například s youtuberem zvaným Kovy. Projekt „Kovyho mediální ring“ je jakousi „třešničkou na dortu“ programové nabídky Jednoho světa na školách. Jde o didakticko-bavičské výstupy youtubera občanským jménem Karel Kovář (narozen 1996, nejvyšší vzdělání gymnázium, proslavil se několika videy na internetu a od té doby je v liberálních kruzích prezentován jako hlas mladé generace).
Na internetu jsou ke shlédnutí videa z youtuberova seriálu, z nichž je patrné, jak si onen „mediální ring“ představuje. Již úvodní znělka je stylizována tak, že Kovy je zatnutou pěstí v boxerské rukavici, která rozbije dezinformace a hoaxy.
Jména se dost často opakují i u konferencí, které Jeden svět na školách pořádá. Z České televize je to obvykle Jakub Železný nebo Nora Fridrichová, za Seznam Zprávy Jiří Kubík, některý z redaktorů Economie a chybět nemohou zástupci neziskových organizací, zabývajících se médii (Hlídací pes, Prague Security Studies Instite, a tak podobně).
Jakým směrem toto mediální vzdělávání směřuje, naznačují názvy publikací, které Jeden svět na školách vydává. Jsou to například: Dezinformační dezinfekce, Podoby ruské propagandy, Na pravdě záleží, Dezinformace a konspirace ve třídě.
V demokratické společnosti však záleží nejen na pravdě, ale především na svobodě. Boj proti „dezinformacím“ zcela jistě přináší mnoha lidem zajímavé příležitosti a obživu. Nemyslíme si však, že nálepkováním a bojem proti slovům, ať už je veden jakýmkoliv způsobem, se podaří vybudovat svobodnou společnost.
