Ramadán je obdobím, kdy se muslimům přísně nakazuje půst od východu do západu slunce. Nesmějí jíst ani pít za denního světla. Jenomže zatímco v rovníkových oblastech, například v islámské velmoci Indonésii, netrvá denní světlo více jak třináct hodin, v Evropě to může být i devatenáct. Výjimku z půstu mají jen staří lidé, malé děti a pocestní.
Při takovém zatížení organismu půstem se snižuje výkonnost jednotlivců v zaměstnání či škole, zvlášť když Evropané až donedávna svátek vůbec nevnímali a nároky jsou na muslimy stejné. To se nyní mění a například Švédsko zařadilo ramadán mezi nové švédské tradice, kdy se i v parlamentu podávala slavnostní večeře iftar. Ta začíná po setmění a k hostině se schází všichni členové rodiny.
Další příležitostí se napít a najíst je snídaně sahur před rozbřeskem. Ale v tom může být problém. „Když se tady v Holandsku kolem desáté setmí a sejdeme se společně navečeřet, končíme klidně až po jedenácté. Ale protože se už po třetí ranní rozednívá, musel by člověk snídani sahur řešit třeba v půl třetí, když je ještě sytý od večeře,“ posteskl si věřící muslim pro islámský server Quora.com.
Další, původem z Indonésie, se trápí délkou dne v evropských zemích: „Půst v Evropě je mnohem drsnější, jsem mnohem hladovější a žíznivější. Ale po třinácti dnech si většinou zvyknu. Nejlépe je se zabavit prací, učením nebo hraním,“ říká jeden muslim a druhý doplňuje: „Rozhodně je to těžší a méně duchovní než doma.“
Všem obecně vyhovuje, když vychází ramadán na zimní měsíce, kdy je zase doba půstu kratší. To se potom věřícím stýská po atmosféře, kterou zatím v Evropě během svých největších svátků nezažívají.
„Ramadánová atmosféra je jedna z věcí, po které se mi stýská. Nejsou tu obchůdky se zákusky a jednohubkami na iftar. Televize vysílala pořady týkající se ramadánu, běžely přednášky s islámskými učenci nebo reklamy s tematikou ramadánu,“ postěžoval si muž z Indonésie.
Fotogalerie |
