„Václavák, to je zóna prokletí. Ty, i když držíš tašku v ruce, zmizí vzápětí. Václavák, to je Broadway pro chudý. Ať kam chceš, míříš, tam se smíříš se svým osudím. A nemáš nárok,“ zpívala Iveta Bartošová v roce 1992 o nechvalně proslulém místu centra Prahy.
Ani po třiceti letech se toho moc nezměnilo. Zdeněk Hřib, jenž vždycky vidí sklenici plnou, i když zeje prázdnotou, je ale opačného názoru. A Václavák vidí jako výkladní skříň, kterou nám celý svět závidí.
Praha stojí, ale Zdeněk Hřib se zajímá o to, jak se vám líbí vizualizace náměstí s novou dlažbou.
„Byl jsem omrknout, jak se daří novým lípám na Václavském náměstí. Přibývají tu dvě úplně nová stromořadí! Krásně se zelenají, je to nádhera,“ rozplývá se primátor, který se k jednomu stromu také lísá a vypadá při tom, jako by snad i popil pár předražených škopků v nedaleké holírně pro turisty.
„Díky závlaze dešťovkou z retenčních nádrží by to tak mělo vydržet. I okolní nová dlažba místu sluší. Konečně to tu začíná vypadat k světu!“ završil své kochací okénko Hřib.
Na to konto mu lidé vzkázali, že by bylo fajn se sem vydat i se soumrakem a v noci, kdy se tu dějí věci, které zrovna dvakrát nezdobí.
O „krásách“ Václaváku zpívala také Iveta Bartošová.
„Na Václavském náměstí, ostudě Prahy, se daří nejen lípám, ale smažkám, dealerům, bordelům a jiné svoloči. Tak toho jste si, doufám, taky všiml. Ale z toho teče všimné, takže zbývá se fotit jen se stromy,“ nešetřil primátora jeden z diskutérů pod facebookovou momentkou s lípou.
Jeho výtku nechal Zdeněk Hřib tradičně bez odpovědi. Když se mu to nehodí do krámu, on ani jeho armáda asistentů a poradců na to nereagují.
Fotogalerie |
