Tomáš Plekanec nepatří mezi upovídané hokejisty a mnohem více se soustředí na dění na ledě před i během zápasů. Na ledě ho poznáte podle charakteristického stylu bruslení, a i když zrovna nepatří mezi naše nejlepší střelce, jeho autorita a zkušenost dodávají mužstvu grády.
Proč vlastně „Pleky“ nikdy neodolá, aby se k národní reprezentaci přidal? Přece jen by mu nikdo nevyčítal, pokud by si chtěl matador Montrealu odpočinout. Místo toho ale hokejista opět zamířil do Dánska už na své jedenácté mistrovství světa.
„Kariéra letí strašně rychle a zážitky a emoce národního týmu, to člověk jen tak nezažije. Když přijdete na zimák a vidíte fanoušky s vlajkami. Ten pocit nenahradíte. Miloval jsem to odmalička. Pocit, že vám fandí celá republika, bych přál každému. Je to mrazení v zádech. O tom nároďák je,“ podělil se o své pocity i motivaci v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Tomášovi je pětatřicet a uvědomuje si, že se neúprosně blíží konec vrcholové kariéry. „Vím, kolik mi je let, kolik toho mám za sebou a že přede mnou už není moc sezon. Jestli budou dvě tři, když budu počítat, že bych si chtěl zahrát rok v Čechách. Maximálně čtyři a bude konec. Ale cítím se dobře fyzicky, za celou kariéru mě nepotkalo žádné vážné zranění. Na druhou stranu vím, že už to není jako před deseti lety,“ pochvaluje si a zároveň zpytuje svědomí defenzivní útočník.
A jak vidí další účinkování reprezentace v Kodani? Tým může být se svými výkony částečně spokojen, ale on ví, že to nestačí. „Potřebujeme spíš body než dobrý pocit. Je pozitivní, že se rveme o výsledky do poslední minuty. K úspěchu kolikrát stačí spíš tohle než um a talent. Šance na vítězství jsou vždycky, byť může být soupeř kvalitnější,“ říká Tomáš Plekanec.
Fotogalerie |