Modlím se, abych už zemřel. Drsný příběh pražského bezdomovce, který je na ulici 30 let

S bezdomovcem Danem jsme se poprvé setkali loni v zimě pod Hlávkovým mostem na nábřeží Kapitána Jaroše. Tehdy jen seděl a choulil se ve spacáku.

I když měl několikrát možnost jít na ubytovnu, nabídku odmítl, protože nechtěl opustit své parťáky, které považuje za rodinu. „Radši budu v zimě s nimi než v teple sám,“ říká muž, jenž na první pohled působí jako šéf této bezdomovecké party.

S Danem jsme se znovu setkali letos v létě, pár týdnů poté, co kvůli rekonstrukci musel on i jeho kumpáni najít nové obydlí. Bezdomovci našli útočiště nedaleko od původní kolonie, tentokrát mají ale stany a iglú pouze pod stromy, takže se před deštěm nemohou schovat.

„Sice tu na nás prší, ale díky tomu, že nejsme tak na očích, zatím nás tady ještě nikdo neokradl,“ pochvaluje si Dan.

Bezdomovci, kteří žili dlouhé roky pod Hlávkovým mostem, nyní našli útočiště pod stromy.

Bojím se arytmie, ale rád bych šel už tam nahoru

Bezdomovec, který dříve pracoval ve stavebnictví a živil se rekonstrukcemi bytů a domů, na první pohled působil, že se jeho zdravotní stav zlepšil. Celou dobu vydržel stát na nohou a tentokrát před námi i chodil.

„Nohy se mi pořád klepou, ale je to už lepší. Chodil jsem na rehabilitace do nemocnice,“ pochlubil se nám Dan.

Bezdomovci, kteří žili dlouhé roky pod Hlávkovým mostem, nyní našli útočiště pod stromy.

I když se mu chodí nyní výrazně lépe, Dan se na rozdíl od ostatních bezdomovců přes léto nekoupe ve Vltavě, kterou má jen pár metrů od svého svého stanu.

„Srdce mi funguje už jenom na třicet procent, mám arytmii. Ostatní se koupou, ale já jakmile vlezu do vody, šíleně se mi rozbuší srdce. Přes léto dva z naší party zemřeli. Odešlo jim právě to srdíčko. Já se na druhou stranu ale každý den modlím, abych to měl taky za sebou. Je to každý den stejné, už mě to nebaví. Docela se tam nahoru těším,“ svěřil se nám bezdomovec, který před redaktory Expresu promluvil také o tom, jak se dostal na ulici.

„Pracoval jsem ve stavebnictví, dělal jsem rekonstrukce bytů. Měl jsem i vlastní byt. Jenže pak se mi jednou v práci začala nevysvětlitelně klepat kolena a v nemocnici přišli na to, že je to Parkinsonova choroba. Práci, kterou jsem uměl, jsem najednou nemohl dělat,“ řekl nám už před časem Dan, za nímž často chodí lidé z okolí a nosí mu menší dárečky jako třeba jídlo, cigarety či lahev vína.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii