Bezdomovecká kolonie se táhne několik metrů podél nábřeží Kapitána Jaroše i podchodem pod Hlávkovým mostem. Místní obyvatelé si svoje překvapivě dobře vybavené přístřešky chrání. To jsme ostatně pocítili hned, jak jsme na místo přišli. Nepřátelsky vyhlížející muž nám dal najevo, že s fotoaparátem rozhodně nejsme vítáni.
Odradit jsme se ovšem nenechali a udělali jsme dobře. Jen o pár chvil později jsme narazili na bezdomovce, který nás požádal o drobné. Výměnou za to nás zavedl rovnou mezi svoji partu, která si rozložila matrace a deky pod jeden z pilířů mostu.
Také jejich improvizované obydlí bylo obstojně vybaveno, nechyběly tašky s oblečením, zásoby nejrůznějších konzerv a alkoholu, ale třeba i gril.
„Na ten vždycky hodíme, co zrovna máme. V létě si dokonce ve Vltavě chytáme ryby,“ popisuje jeden z bezdomovců působící jako hlava celé skupiny.
Tu tvoří pět mužů, jedna žena a pes. Jak se všichni shodují, jsou prakticky jako rodina a někteří na stejném místě žijí společně i deset let.
„Jsme skutečně jako rodina. Navzájem se hlídáme, pomáháme si. Občas se pohádáme, to je jasné, ale jde jen o slovní výměnu, nikdy jsme se jeden do druhého nepustili fyzicky. Ráno se probudíme a jako by se nic nestalo,“ říká další obyvatel na pohled ponurého místa.
Jiné příbuzné ostatně většina ze zdejších bezdomovců už nemá. Výjimkou je zavalitý muž středních let, který dvakrát zdůrazní, ať ho náš fotograf klidně pořádně nafotí.