Mansoor Maitah je rodilý Jordánec, do Česka se přistěhoval až v osmnácti letech. Dnes je mu sedmapadesát a že by „domov“ říkal jiné zemi, to už si nedokáže představit.
„Jakmile jsem v Čechách poprvé ochutnal pivo, už jsem o návratu do Jordánska nikdy neuvažoval,“ smál se Maitah před několika měsíci v rozhovoru pro Expres.
„V Praze žiji již devětatřicet let, oženil jsem se tu a vychoval své děti. Česká republika je mým domovem. A pokud se snad nacionalistou nazývá ten, kdo hájí zájmy České republiky, českých občanů, českou kulturu a skáče, když fandí českým sportovcům, jsem bezesporu i nacionalista,“ dodával.
Hájí stranické zájmy, na politickém poli už má zkušenosti. Dříve kopal za ODS a v Praze 12, kde bydlí, je zastupitelem. Jde o mimořádně inteligentního člověka, což je vidět jak z jeho projevu, tak i z toho, že vyučuje ekonomii na dvou vysokých školách.
To bychom tedy měli odpověď na to, proč Trikolóra vysílá Maitaha do senátních voleb. A on sám působí mimořádně odhodlaně.
„Já si stejně myslím, že ty volby vyhraju! Člověk musí věřit, chápete,“ smál se, když jsme se ho nyní na nedávno oznámenou kandidaturu zeptali.
Pak ale Mansoor Maitah zvážněl.
„Jsem typ člověka, který se nikdy nevzdává. Čím větší výzva, tím se cítím víc motivovaný. Vím, že do volebního klání nevstupuji jako favorit, ale ono je to někdy lepší. Pamatuji si, když naši fotbalisté odjížděli na mistrovství Evropy v roce 1996. Kdo by tehdy věřil, že dokážeme postoupit z těžké skupiny a dojít až do finále? Chci udělat maximum pro dosažení co nejlepšího výsledku. Jak pro mě osobně, tak pro Trikolóru. I když se průzkumy různí, naším potenciálem jsem si jistý,“ zhodnotil svoje šance objektivním pohledem.
I profesor a kandidát do Senátu musí občas sundat kravatu a vzít za práci. Ale mám své limity. Na takové stahování králíka bych si netroufl.
„Do Trikolóry jsem šel s tím, že se nechci pouze vézt, ale budu se aktivně podílet na jejím rozvoji. Když jsem byl osloven vedením, jestli bych kandidoval do Senátu, považoval jsem to za vyjádření důvěry. Došel jsem k závěru, že přišel čas přijmout odpovědnost a postavit se k této výzvě čelem,“ vysvětluje, proč vlastně do Senátu v barvách Trikolóry kandiduje.
„Navíc moje kandidatura má i osobnější rovinu, která vychází z mého osobního příběhu. Dostal jsem možnost žít v této zemi a ta mi dala hodně. Cítím se za to České republice zavázán. Být občanem České republiky je výsada. Vím, že mám co vracet,“ dodává.
Nejsem žádný aktivista, chci posílit Česko v EU
O politických postojích Mansoora Maitaha je toho známo jen málo. Zeptali jsme se ho proto, co by lidem chtěl jako senátor nabídnout.
„V první řadě férový přístup. Nechci slibovat nesplnitelné, nebudu plýtvat prázdnými frázemi, nehodlám vystupovat jako aktivista. Jsem profesor v oboru ekonomie a mezinárodních vztahů. Jsem doma v ekonomických tématech a zahraniční politice. Chtěl bych v rámci svých možností posílit pozici České republiky v Evropské unii. Nesmíme se spokojit s tím, že budeme jen uctivě naslouchat a nebudeme hájit své vlastní zájmy,“ říká.
„Snažím se dělat to nejlepší pro svou zemi. Založil jsem například Iniciativu pro záchranu zemědělské půdy, jejíž podíl neustále klesá a čelí erozi. Tento neblahý trend navíc úzce souvisí s potravinovou soběstačností. A jako matematik mohu říci, že ta rovnice je bohužel jasná. Čím méně zemědělské půdy, tím menší potravinová soběstačnost. Čím menší potravinová soběstačnost, tím menší suverenita a větší závislost na cizích státech. Jsem přesvědčen, že by měla být půda lépe chráněna Ústavou ČR,“ vyjmenovává Maitah, na co by se rád v politice zaměřil.
A jako mnoho stranických kolegů si ani on nezadá s politickou korektností.
„Dalším mým tématem je také svoboda slova a cenzura. Už zase se některé věci nesmějí na plná ústa říkat. Kvůli politické korektnosti, kterou nepovažuji za synonymum slušnosti, ale vnímám ji jako jiný druh cenzury,“ říká.
Na závěr jsme se Mansoora Maitaha zeptali, proč by právě jemu měli lidé v obvodu Prahy 5 hodit v blížících se senátních volbách hlas.
„Často jezdím hromadnou dopravou, takže nejsem odtržený od běžného života. Nemám žádné politické škraloupy. Chodím do práce, jsem každý den ve styku s mladými lidmi na univerzitách. Vedle toho chodím s kamarády na pivo, sportuji. Mohu nabídnout zkušenosti z mezinárodních projektů. Ale co je důležitější než moje profesura a všechny tituly a vzdělání, mám rád tuto zemi a její obyvatele,“ odpověděl nám vysokoškolský profesor.
„Vím, co je to tvrdá práce a to, že pro dosažení úspěchu je třeba tvrdě pracovat. Nic nepřichází samo od sebe. Byť musím říci, že za to, kde dnes jsem, vděčím nejenom sám sobě, ale celé této zemi. Dostal jsem příležitost, což není automatické. Vážím si toho celých těch čtyřicet let, co zde žiji,“ dodal.
Fotogalerie |
