3. Zdaněné louky a remízky
V Česku by mělo být víc remízků, luk a strání, volají ekologové a odborníci na krajinu. Tyto hlasy, které zaznívaly už na konci éry socialistického hospodaření, jsou sice stále hlasitější, bohužel narážejí na zásadní problém a tím jsou „překvapivě“ peníze.
„Jsou to stráně, tam neproleze ani zajíc. Jsou tam kameny, trnky, šípky. A je to stráň. Tam se ani nedostanete. Dobře, budu platit nájem, ten už platím. Ale proč bych za tohle měla platit ještě daň, když to nejde využít? Je tam jasně napsané: neplodná půda,“ postěžovala si Radiožurnálu farmářka Anna z Ústeckého kraje, která si v obavách z postihu úřadů nepřála zveřejnit celé jméno.
S manželem chová skot a na několika polích pěstuje vojtěšku nebo jetel. Za neobdělávané plochy, které patří k hospodářství, ročně odvede na daních přes šest tisíc korun. „Pochopím, že budu platit dvacet haléřů za dvůr, za nádvoří, za plochu, která je užitková, ale ne za plochy, které nechávám ladem... Mně to připadá jako za trest,“ dodává Anna.
„Hledám právě možnosti řešení, aby zemědělci měli motivaci krajinné prvky přirozeně respektovat a nebrali to jako překážku při hospodaření,“ řekl k tomu ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD).
V Česku rapidně ubývá remízků a míst, která by v krajině zadržovala více vody a lákala hmyz a drobné živočichy.
