2. Pryč s předky!

Roste počet žáků, kteří tvrdí: „Minulost k ničemu není, neotravujte nás s dějepisem!“ To vysvětluje fakt, proč z českého venkova mizí tradiční hospodaření s půdou. My se prostě nikdy nepoučíme. Nikdo neříká, že mají se pole orat dobytkem a postaru, pokrok člověk nezastaví, na druhou stranu zkušenosti našich předků jsou aktuální i nadále.

Vezměme si to na příkladu hospodaření se zemědělskými „odpady“. Ty se ukazují jako velmi cenná a žádaná komodita, která je navíc nepostradatelná. Seno i sláma se vinou nedostatku kradou a přeprodávají za nesmyslné částky, pálí se v „bioplynce“ a na pole není co vyvážet. Z půdy se vytrácejí nejen živiny a minerály, ale i „balast“, který funguje podobně jako houba a zadržuje tolik cennou vláhu, která jinak zeminou proteče jako hromadou písku.

Zarážející je, že okolní země, v nichž koloběh surovin a živin, stejně jako střídání plodin fungují skvěle, mající podobné klimatické podmínky, tedy Rakousko nebo Německo, takové problémy se suchem a vyčerpanou půdou řešit nemusí.

V Česku přibývá problémů se suchem.