Jednoho březnového odpoledne dala Christine Collins svému devítiletému synovi drobné na kino, které bylo nedaleko jejich bydliště, a rozloučila se s ním. Tehdy ale jistě netušila, že už svého milovaného Waltera nikdy neuvidí.
Walter nebyl k nalezení a místní policie se neměla čeho chytnout. Zato Christine Collins měla v hlavě spoustu otázek. Kde byl její syn? Byl naživu? Ublížil mu někdo?
Na otázky ale chyběly odpovědi a kapitánu Jonesovi, který měl případ na starosti, docházela trpělivost. Na práci losangeleských kriminalistů se snášela kritika a případ zmizelého chlapce jim reputaci nevylepšoval.
Až jednoho dne přišla zpráva, že Walter byl nalezen! Bylo to asi po pěti měsících vyšetřování a paní Collins se shledání se synem nemohla dočkat. Měl to být její nejšťastnější den po dlouhé době, o to větší na ni však čekalo zklamání, když zjistila, že nalezený chlapec její syn rozhodně není. Policie se tvářila nechápavě a snažila se ženu všemožným nátlakem přesvědčit, že se Walter za tu dobu změnil, byl týraný, povyrostl, změnil se, až Christine přesvědčila, aby si chlapce vzala na nějakou dobu domů.
Ne! Srdce utrápené matky se nedalo ošálit, přestože opravdu vypadal jako její syn.
Když se policii paní Collins nedařilo zacpat pusu, kapitán Jones se rozhodl přitvrdit a ženu dal zavřít do blázince, kde ji lékaři podrobovali brutálnímu zacházení. Naštěstí to netrvalo dlouho, protože „falešný“ Walter se konečně přiznal.
Podstrčený chlapec byl ve skutečnosti jedenáctiletý Arthur J. Hutchins z Iowy a byl zrovna na útěku od své nevlastní matky. Když ho vyšetřovatelé našli, tak jim po menším nátlaku odkýval, že se jmenuje Walter Collins. Chlapci se to v tu chvíli nakonec i hodilo, protože se chtěl zbavit své macechy a navíc se toužil přiblížit filmovému idolu, který v Los Angeles měl žít.
Když Christine propustili z psychiatrie, nastal v případu Walterova zmizení radikální zvrat. Přihlásila se totiž jistá Jessie Clark, která se od svého bratra měla doslechnout o násilí, které na malých chlapcích páchal strýc Gordon Northcott na jeho kalifornské farmě.
Northcottova postava byla jako vystřižená z hororu. Poté, co se jím a jeho matkou Sarah Louise začala zabývat policie, vyšlo na povrch, že má na svědomí únosy, sexuální zneužívání, mučení a následně také vraždy, se kterými mu jeho matka údajně pomáhala. Sarah policii tvrdila, že Gordon je ve skutečnosti syn jejího manžela a dcery, a on pro změnu zmiňoval, že má se Sarah sexuální poměr.
Přestože podle úředních záznamů mělo být zabitých chlapců kolem dvaceti, podle zbytků těl se dvojici podařilo dokázat „jen“ tři vraždy, za které byl Northcott odsouzen k trestu smrti oběšením. Také Walter Collins měl být mezi oběťmi tohoto chorého dua, nicméně jeho tělo se nikdy nenašlo. Za jeho vraždu šla Gordonova matka do vězení.
Pro Christine Collins bohužel k uzavření případu nikdy nedošlo, neboť se nenašlo tělo jejího milovaného Waltera. Navzdory všem důkazům v ní údajně zůstávala naděje, že se její syn jednoho dne vrátí. Před popravou měl Christine poslat telegram sám Gordon Northcott. V něm jí údajně slíbil, že jí řekne pravdu, když za ním přijede osobně. Když ale k setkání došlo, Northcott se odmítal vyjadřovat a trval na své nevině.
Tím, že se nikdy nedozvěděla sebemenší detaily ze synovy vraždy, mohla v sobě dál přiživovat naději.
Případ paní Collins se stal odstrašujícím příkladem práce kriminalistů. Soud uznal pochybení kapitána Jonese a Christine přiznal odškodnění jedenácti tisíc dolarů za to, že se jí snažili podstrčit nesprávného chlapce. Jones ale částku údajně nikdy nezaplatil. Poslední zmínka o Christine Collins pochází z roku 1941, kdy se u soudu domáhala spravedlnosti a trvala na tom, aby jí kapitán odškodné zaplatil.
Její odkaz ale mimo jiné žije stále, a to díky filmu Výměna, který režíroval Clint Eastwood a do hlavní role Christine Collins obsadil Angelinu Jolie. Na film se můžete podívat dnes na Nova Cinema ve 22:25.
Fotogalerie |