Reportáž z akce Praha—Prčice: Pochodují opilci, v lese hučí techno a válí se odpadky

Letos jsem se překonala a vydala se na 54. pochod Praha–Prčice. Více než o turistice a přírodě je to ale o tom, kolik litrů piva do sebe naklopíte, aniž byste se pozvraceli na prvních kilometrech. Hned po vodáctví je to další aktivita, při níž Češi obhajují pověst největších milovníků alkoholu na světě.

Studený máj už se mi letos zajídá, a tak jsem se nechala zlákat překvapivě pozitivní předpovědí počasí na víkend a rozhodla se „na vlastní nohy“ otestovat tradiční pochod Praha–Prčice.

Nic se ovšem nemá přehánět, jako netrénovaná turistka jsem tedy zvolila jednu z nejkratších tras z Tábora, která má „jen“ třicet kilometrů.

Hned na začátku pouti jsem za symbolických čtyřicet korun dostala lístek a mapu, do níž každý turista sbírá razítka z jednotlivých kontrolních stanovišť. Šťastlivci, kteří nasbírají všechna razítka, na konci pochodu získají tradiční plastovou botičku.

Ještě v Táboře jsem si odskočila, naposledy ne do křoví, ale na civilizovaný záchod v místním nonstopu. Počet lidí, kteří si v podniku v deset dopoledne zpříjemňovali den, měl být předzvěstí toho, v jakém duchu se bude odehrávat pochod...

Praha–Prčice

Praha–Prčice

Počasí vyšlo krásně a modrou oblohou sem tam proplul „simpsonovský mrak“ (fandové seriálu už budou vědět) coby symbol letního počasí. Trasa z Tábora se line malebnou krajinou kolem rybníka, jde se přes pole, lesy i vesnice. Snad až na všudypřítomný smrad z řepky se výletu nedá nic vytknout (zatím).

Praha–Prčice

Praha–Prčice

Jenže kromě malebné krajiny, vody hučící po lučinách a borů šumících po skalinách trasu lemují odpadky, obaly od jídla a zejména plastové kelímky od piva a lahve od nejrůznějšího alkoholu. Nejsme samozřejmě jediný národ čuňat, na jihu Evropy jsou na tom s odpadky mnohem hůře, ale...

Jakmile si cestu zpříjemňujeme hektolitry piva, kultivovanost jde stranou. Až mě překvapilo, kolik zapálených „turistů“ holduje alkoholu a omamným látkám, a připomnělo mi to výlety z gymplu, kdy se zvracelo už ve vlaku.

Ani třicet kilometrů není zrovna krátká vzdálenost na to, abyste se nametli hned na začátku. Obdiv patří všem těm účastníkům, kteří s vypitou lahví něčeho tvrdšího a reprákem na rameni dorazili až do cíle.

„Pochod mi opět připomněl, co mi vlastně vždycky na těchhle hromadných akcích tak vadí. Tak až na to za rok zas zapomenu, připomeňte mi prosím všechny ty opilecký skupinky, plastový kelímky u cesty a mládež pouštějící si hudbu z mobilu tak nahlas, aby to slyšela půlka lesa, jo?“ shrnuje letošní zážitek na sociální síti jedna turistka, z čehož je zřejmé, že nejsem sama, kdo pochod vnímá pruderní optikou „chlast, repráky a bordel po cestě“. 

Nelze to ale svádět jen na turisty. Pochod, kdy se na vás každých pár kilometrů směje výčep a grilované buřty, k popíjení alkoholu vyloženě svádí. Pivaři se rozhodně nemusejí obávat nadvlády jednoho pivního gigantu. Přehlídka pivních speciálů, i to je pochod Praha–Prčice.

Praha–Prčice

Praha–Prčice

Na své si přijdou i vyznavači hlasité hudby, co se line lesy. Ať už máte rádi techno, metal, nebo třeba popinu, to všechno na trase zažijete.

Zvlášť mě pobavila dvojice dredařů, kteří působili spíše jako zbloudilci z d'n'b festivalu Let it Roll. Chůzí zabírali celou cestu. „V pohodě, kámo?“ tázal se jeden. Druhý jen odpověděl zvednutým palcem. Oči šejdrem a nepřítomný výraz pak věstily blížící se žaludeční nevolnost.

Aby bylo jasno, nejsem abstinentka, moralistka (většinou), zapšklá bába (jen občas) ani žádná ekologická aktivistka. Ale místy mi opravdu ty odpadky a vrávorající hulákající party lezly na nervy.  

Pochod je i tak skvělý zážitek, rozhodně jeho hodnocení nechci omezit na tunu odpadků, techno muziky na celý les a proudy chlastu. Atmosféra vás pohltí s alkoholem i bez.

Vychlazené pivo koneckonců nechutná nikdy tak skvěle jako po několika kilometrech v nohách. Jen to ukazuje, že náš vztah k alkoholu je opravdu více než pozitivní.

Fotogalerie

Komentáře

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat