Holasovice ve Slezsku mají fotbalový tým a trenéra, jenž je, mírně řečeno, zvláštní. Učí hráče filmovat, říká o sobě, že je mimozemšťan, a navíc parafrázuje prastarou frázi: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. V podání Alana Proška zní: Kolikrát jsi ženatý, tolikrát jsi člověkem. „Takže já jsem asi třikrát,“ prohodil před kamerou.
Byl to zvláštní monolog, stejně jako je bizarní celá show. Fotbalovou terminologií totiž tenhle pořad neproměňuje dvě velké šance.
Zaprvé v žádném případě v prvním díle skoro nic nevytěžil z prostředí, které tak znamenitě popsal seriál Okresní přebor. Každý fotbalový tým je totiž plný svérázných postaviček, je propletencem vztahů, jehož středobodem je kabina mužstva. To bylo v prvním dílu jen naznačeno.
Zadruhé se čekalo, že Straka (a jeho vrozená vitalita) do tohoto příběhu výrazně vstoupí, nebude jen moderátorem děje, člověkem, který pokládá otázky. Jeho výraznější chvíle přišla při jediném tréninku, který vedl. Tady zabodoval, jenže tuto roli dostal je na pár momentů.
„Chtělo by to hašlerku, ty máš snad pět promile, ty vole,“ nastoupil na jednoho z hráčů. Ne, první díle nemusel být slepencem hlášek, ale podobné situace v něm prostě chyběly.
Kouč Straka se tak ani trochu nepřiblížil svému předobrazu, kuchaři Zdeňku Pohlreichovi, jenž dělá z Ano, šéfe! dynamickou podívanou.
Straka byl nudný, stejně jako celý pořad. Takže, takhle Ne, trenére!