Clarence Seedorf je fotbalovými odborníky považován za jednoho z nejlepších záložníků 21. století. Legendární Pelé ho v roce 2004 dokonce zařadil na svůj seznam 100 nejlepších žijících fotbalistů.
Odchovanec Ajaxu Amsterdam sbíral ligové tituly coby hráč italského AC Milán, jednou se stal mistrem Španělska v dresu nejslavnějšího klubu světa Realu Madrid. Kariéru zakončil Seedorf v roce 2014 v brazilském Botafogu a od té doby se snaží prosadit jako trenér. To mu ale příliš nejde a teď se Seedorf pokusil vysvětlit, proč tomu tak je.
Clarence Seedorf v dobách, kdy válel za AC Milán.
„Pro trenéry tu nejsou rovné příležitosti, když se podíváme na čísla, zjistíme, že ve vedení fotbalu nejsou černí lidé,“ postěžoval si Seedorf.
Čtyřiačtyřicetiletý Nizozemec poté do svého příběhu zatáhl další fotbalové legendy, jimž se v trenérské kariéře nedaří.
„Proč musí Vieira odjet do New Yorku a Henry do Kanady?“ ptal se novinářů Seedorf.
Seedorf ale nejspíše zapomněl na to, že Vieira ještě nedávno trénoval francouzské Nice, kde ho vyhodili kvůli špatným výsledkům. Henry dostal šanci koučovat Monako, ale také o svých kvalitách nepřesvědčil a musel jít o dům dál.
Thierry Henry trénuje v kanadském Montrealu.
Patrick Vieira se po vyhazovu z Nice vydal do americké MLS.
Za sedm let na lavičce žádný úspěch. Opravdu je to o barvě kůže?
Takový je fotbalový život. Všichni trenéři to respektují, jen Seedorf teď hledá šílené vysvětlení toho, proč tři barevní koučové nedostávají šanci na úspěch ve velkých evropských klubech.
Už mnoho bývalých skvělých fotbalistů přitom v minulosti pochopilo, že být výjimečný na hřišti nikoho nepředurčuje k tomu, že bude úspěšným trenérem.
Své o tom donedávna mohl vyprávět Diego Maradona, dost možná nejgeniálnější hráč všech dob, který se marně pokoušel prosadit jako trenér, ale žádný velký úspěch se nedostavil.
A slyšeli jste, že by si někdy stěžoval?
Zpět ale k Seedorfovi, který teď kroutí hlavou nad tím, že ho žádný evropský tým nechce.
Koučovat začal před sedmi lety v Miláně a dosud jako trenér nezaznamenal jediný větší úspěch. Zpočátku se zdálo, že slavný AC Milán vytáhne z bídy, ale brzy se ho klubové vedení zbavilo a Nizozemce nahradila jiná legenda, bývalý vynikající útočník Filippo Inzaghi.
Od té doby to šlo s trenérskou kariérou Clarence Seedorfa do kopru. Dva roky si dal pauzu, pak zkusil štěstí v Číně, kam chodí hráči i trenéři jen proto, aby si vydělali „rychlé prachy“, ale většinou je úroveň tamní ligy velmi rychle otráví a chtějí se vrátit zpět do kvalitnější soutěže.
Seedorf poté přijal laso z Brazílie, ovšem ani tam se dlouho neohřál. Pak se pokoušel prosadit ve španělském Deportivo La Coruña. Pod jeho vedením se klub radoval pouze ze dvou výher z šestnácti zápasů, Seedorf si tedy opět balil kufry a těžko někdo mohl něco namítat.
V roce 2018 vzal Seedorf zavděk nabídkou trénovat kamerunský národní tým, kam si s sebou vzal jako asistenta svého bývalého spoluhráče Patricka Kluiverta.
Clarence Seedorf koučoval chvíli i kamerunskou reprezentaci.
A historie se znovu opakovala. Kamerunu se pod vedením Clarence Seedorfa nedařilo a nizozemský borec opět velmi rychle přišel o místo.
Od té doby je Seedorf bez angažmá a nechápe proč. Počty jsou ale jasné. Za sedm let Seedorf ani jednou neukázal, proč by po něm měl nějaký silný evropský velkoklub sáhnout.
Jenom kvůli jménu? To se už dávno nenosí.
V dnešním fotbale dostávají před klubovými legendami přednost mladí progresivní trenéři, kteří sice v minulosti nepatřili mezi nejlepší hráče světa, ale hovoří za ně výsledky a vyznávají moderní trendy.
Fotogalerie |
