Přestože brzy oslaví Lukáš Vaculík šedesátku, zástupy fanynek od dob jeho největší slávy, kdy zářil ve filmech jako Vítr v kapse nebo Kamarád do deště, rozhodně neprořídly.
„To si tedy nemyslím,“ oponuje skromně herec. Plachost a skromnost jsou v poslední době nejčastější přívlastky, které se s jeho jménem pojí. Na premiéře nové komedie Tady hlídáme my, kde hraje hlavní roli, se dle přítomných novinářů tvářil, jako by tam snad ani nechtěl být. Již delší dobu se drží navzdory velkému návratu na obrazovky v ústraní a premiéry a akce k propagaci bere podle všeho jen jako nutné zlo, nikoliv něco, co by si měl coby hlavní hvězda užívat.
Skoro to vypadá, jako by se jednomu z našich největších idolů pomalu vytrácelo sebevědomí.
Jak jinak si vysvětlit, že je na vlastní premiéře tak nesmělý a ani po desítkách let strávených v showbyznysu si nevěří? Prý je v poslední době bez energie, elánu a také bez zájmu o nové trendy. Na Lukášově psychice se stejně jako na milionech ostatních lidí podepsala koronavirová pandemie. Na čas přišel o divadlo úplně a i dnes je situace s hraním zase tak trochu ve hvězdách.
„Buď je vyprodáno, nebo se představení ruší. Člověk se prostě musí smířit s tím, že nejsme středobodem vesmíru,“ přiznal herec smířeně a dodal, že v nepřízni osudu našel i něco pozitivního: „Můžu více odpočívat.“
Jistě, způsobů, jak se vyrovnat s aktuální situací je mnoho, a žádný není vyloženě správný či špatný. Vyjádření Vaculíka však napovídá o tom, že mu život v ústraní vyhovuje nakonec ze všeho nejvíce! Herec sice nepatří do starého železa, což pravidelně dokazuje v nových rolích, v osobním životě ale v poslední době tápe.
