I když se herci rádi tváří, že jsou nejen v zákulisí velcí kamarádi, není to vždy tak úplně pravda. Showbyznys je vysoce konkurenční prostředí, proto když se chce někdo udržet na vrcholu, nepustí si do rajonu jen tak kolegu, který by mohl být za chvíli lepší než on. Pro příklad není třeba chodit daleko. Třeba Miroslav Donutil dnes patří mezi tuzemskou uměleckou elitu, avšak vždycky to tak nebylo. Od spolužáků z JAMU Karla Heřmánka, Jiřího Bartošky a Pavla Zedníčka se dočkal podrazu – kdysi se zasloužili o to, že nezískal angažmá v pražském Divadle Na zábradlí, ale zůstal sedět v Brně.
Silný ročník na JAMU
Mladí kluci, kteří studují uměleckou školu, rádi vyhledávají společnost kamarádů. „Všechny čtyři ročníky se prolínaly a bylo jedno, jestli jste byl v prvním, nebo ve čtvrtém. Celá plejáda dnešních vynikajících herců, kteří tehdy v Brně studovali, procházela Janáčkovou akademií múzických umění jako jedna parta,“ řekl na adresu studentských let Miroslav Donutil.
Problém nastal až později, když mladí pánové začali být slavní a každý z nich si musel hlídat výnosné působiště, aby měl z čeho živit rodinu. Bývalí spolužáci se tak najednou změnili v konkurenci, která mohla někdejšímu parťákovi ze studií snadno vyfouknout lepší roli. Karel Heřmánek měl v roce 1982 na kontě už slušnou řádku rolí a byl populární nejen díky svému uhrančivému pohledu, ale i díky rodinnému filmu Krakonoš a lyžníci, jenž se dočkal řady repríz zejména ve vánočním čase.
Karel Heřmánek předal divadlo synům a už si jen užívá zaslouženého klidu.
I Jiří Bartoška platil za vyhlášeného krasavce, po němž šílela řada žen, a šel proto z role do role. Pavel Zedníček se svým charakteristickým knírem byl zase znám jako vtipálek a šprýmař a jeho subtilní postavu měla ráda i kamera. Totéž se už ale nedalo říct o čtvrtém spolužákovi, Miroslavu Donutilovi. Ten byl sice v Brně velmi populární díky účinkování v Divadle Husa na provázku, přesto jeho sláva končila u Devíti křížů.
