Nejdojemnější moment Třískova pohřbu: Dcery recitovaly otcovu báseň a omlouvaly se

Dnes dopoledne v Národním divadle proběhlo poslední rozloučení s Janem Třískou, který zemřel 25. září na následky zranění, jež mu způsobil nešťastný pád z Karlova mostu do Vltavy. Své poslední sbohem mu přišly dát ty největší herecké osobnosti. Některé však již předem odmítly. Jak smuteční akt probíhá a kdo se zúčastnil?

Předem se omluvila Dagmar Havlová, která se nezúčastní z důvodu nemoci. Na pohřbu Květy Fialové avizovala svou absenci také Jiřina Bohdalová, která herce již léta nekontaktovala a necítí mnoho sil na to, aby ustála dva pohřby za sebou.



Pietní akt trval 40 minut, jako první se slova ujal ředitel Národního divadla Jan Burian. Stejně jako u Květy Fialové se u rakve Jana Třísky střídala čestná stráž tvořena známými herci, například Aloisem Švehlíkem, Jiřím Štěpničkou nebo Janem Hrušínským, který byl Třískův dobrý kamarád.

Podruhé se u rakve objevila také Iva Janžurová, která stála čestnou stráž také ve čtvrtek u rakve Květy Fialové.

Proslovu se brzy po začátku chopil herec Martin Huba a z jeho slov se doslova tajil dech: „Honzo, stalo se to rychle, stalo se to záhadně, stalo se to ve spojitosti s Karlovým mostem, stalo se to ve spojitosti s Vltavou. Stalo se to, protože jsi spadl. Ale smutek pomine a příběh tvého pádu jako by už zformuloval Cyrano. Tvůj pád je vlastně tvůj let a létat budeš navždy.“

Slovenský herec, režisér a filozof Martin Huba měl na rozloučení s Janem Třískou epický proslov.

Slovenský herec, režisér a filozof Martin Huba měl na rozloučení s Janem Třískou epický proslov.

Následně se k mikrofonu postavily Třískovy dcery. Jana započala dojemný proslov: „Když rodiče opustili v roce 1977 Československo, byly jsme se sestrou Kájou ještě malé holky a velice jsme doma mluvily česky. Táta nám četl pohádky a říkal básničky. Je to už dávno, jak slyšíte na mé češtině. Táta věřil v sílu slova. Stále něco recitoval, studoval. Věřil, že slova mají moc měnit svět.“ 

Dcery Jana Třísky recitovaly jeho oblíbenou báseň.

Dcery Jana Třísky recitovaly jeho oblíbenou báseň.

Následně Karla odrecitovala otcovu milovanou báseň od Josefa Václava Sládka: „Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les...“

Lidé měli možnost psát své vzkazy do kondolenční knihy ve foyer divadla a pokládat květiny a věnce na forbínu. Divadlo se veřejnosti otevřelo o půl desáté, fronty se však u vchodu tvořily už od rána.

Lidé stojí od rána frontu, aby mohli Třískovi položit květinu na forbínu.

Lidé stojí od rána frontu, aby mohli Třískovi položit květinu na forbínu.

Karla Chadimová s bratrem přišla na místo manželova posledního rozloučení už před půl devátou. Když zaujala místo v předních řadách, bylo na ní vidět, že si sahá na samé dno. Dcera ji ze strany hladila po zádech, utěšovala a poskytovala psychickou podporu.

Vdově po Janu Třískovi to při posledním rozloučení s manželem velmi slušelo.

Vdově po Janu Třískovi to při posledním rozloučení s manželem velmi slušelo.

Zavčasu dorazil také režisér Jaroslav Brabec.

Na pohřeb Jana Třísky dorazil i režisér Jaroslav Brabec.

Na pohřeb Jana Třísky dorazil i režisér Jaroslav Brabec.

Rakev obklopovaly palmy. Ty měly poukázat na Třískovu lásku ke Spojeným státům, kam emigroval, a lásku k americkému stylu života.

Jiří Mádl, s kterým měl začít herec dva dny po tragické události filmovat, přinesl slavnému herci na jeho poslední cestu tenisky. Byl si totiž vědom jeho lásky ke sportu a hlavně k běhu, který do posledních chvil provozoval.

Rakev Jana Třísky na prknech Národního divadla.

Rakev Jana Třísky na prknech Národního divadla.

Rakev s ostatky Jana Třísky doprovodili smuteční hosté s mohutným potleskem.

Rakev Jana Třísky je vynášena z Národního divadla.

Rakev Jana Třísky je vynášena z Národního divadla.

Vzpomínky smutečních hostů

„Byli jsme přátelé, bydleli jsme oba zpočátku na Ořechovce. Naposledy jsme se viděli před dvěma lety, když hrál na Shakespearovských slavnostech. Já nevím, jestli by skočil sám. To nikdo neví,“ řekl Expresu Jiří Suchý. 

Jiří Suchý

Jiří Suchý

„Vzpomínám na něj jako na velikého člověka a úžasného umělce, který myslím, že byl pro nás všechny příkladem, a je mi nesmírně líto jeho odchodu. Ale myslím, že pro nás stále žije. Osobně jsme se potkali třeba zrovna tady na Národní třídě, když jednou ráno běžel a já tu na někoho čekal. V srdcích nás všech je stále a nechci se s ním loučit. Nezapomenu na Igora Hnízda,“ sdílel své pocity Jan Potměšil.

„Včera jsem psal jeho švárovi Ivanovi, že Jan Tříska byl kluk i muž a byl to velký charakter. Nechci říkat fráze, ale je to člověk, kterého si asi každý zamiloval a každého v některé roli zasáhl. Točili jsme spolu ve filmu Horem pádem, strávil jsem s ním dost času a moc jsem si ho vážil. Přestože ze sebe nechci dělat jeho kamaráda. Od toho tu byli jiní, třeba Václav Havel,“ nechal se slyšet Jan Hřebejk.

Jan Hřebejk

Jan Hřebejk

„Byli jsme přátelé, znali jsme se spolu celý můj život. Mně se teď těžko hledají slova, já jsem ho měl hrozně rád a že by sám skočil? Tomu nevěřím, to je blbost,“ tvrdí Jan Hrušínský. 

Jan Hrušínský

Jan Hrušínský

Také Rudolf Jelínek se podělil sdílel vzpomínku: „Mám vzpomínku z filmu Váhavý střelec, kde byl pan Marvan jeho otcem, točilo se to v okolí Máchova jezera. Tam jsme s Karlem Augustou udělali jednu hroznou věc, a sice, že když kolegové šli na večeři do restaurace a věděli jsme, že půjdou po břehu jezera, tak já jsem se pověsil na prádelní šňůru na borovici nad tu cestu a tam se projevil velký strach o můj život.“ 

Fotogalerie





Komentáře