Život v týmu závodnic není jen o vzájemné podpoře a podřízení osobních animozit společnému cíli. Kdo by řekl, že radost z úspěchu ženské štafety v biatlonu je v soukromí vykoupena osobní nevraživostí a nemilosrdným soupeřením? V knize „Jiná Gabriela Koukalová“ se dočteme pikantní podrobnosti.
„Nemají mě rády. Ne tedy všechny, ale s mnoha z nich jsou mé vztahy na nule. Vadím jim, protože jsem jiná a nezapadám mezi ně,“ postěžovala se královna českého biatlonu. Říká ale, že během závodu ona sama na špatné vztahy nehraje. Na rozdíl od druhých.
„Když jedeme štafetu, tohle vše jde stranou a myslím jen na to, že jsme tým. V cíli mi po čtvrtém místě ani nepřišly pomoct na nohy. Možná je tam nepustili, i to se někdy stává. Ale měla jsem pocit, že kdybych dojela pro medaili, určitě by mě objímaly.“
Zároveň není Gábina ten typ, který by si nechal všechno líbit. Podobné podpásovky prý nezůstanou vždy bez odezvy. „Párkrát jsem to nevydržela a řekla jim, co si o jejich chování myslím. Samozřejmě jsem byla ta špatná. V našem týmu to totiž funguje jako ve smečce. Slabší se přidávají k silnějším, a když nejdeš s nimi, jsi nepřítel.“
Nejhorší je Vítková
Jestli se ale s někým opravdu nemá Koukalová ráda, je to Veronika Vítková. Mezi těmi dvěma vládne nenávist již od juniorských let. „Veronika je úplně jiná, více se upíná na negativní věci, na všem hledá chyby a často mluví o lidech za jejich zády. Většinu času bývá naštvaná a ostatním umí zkazit náladu,“ pálí ze vzduchovky ostrými do Vítkové.
Některé příhody v knize jsou jak z časopisu pro dospívající mládež. Například historka o naschválech, které musela Gabriela vytrpět od zlé party ostatních. „V sezoně, kdy jsem vedla Světový pohár a nejvíc se mi dařilo, jsme se při jednom závodě sešly ve stejnou dobu v jídelně. Holky vybraly stůl a sedly si k němu tak, aby na mě nezbylo místo. Kluci by tohle nikdy neudělali. A holky bez Veroniky taky ne. Ale pokud tam je, odstřihnou mě a nebaví se se mnou.“
Fotogalerie |
