Kryštof Hádek
Standa Pekárek má v životě tři přání: řídit volhu, jezdit pro redakci humoru a lidové zábavy a vozit Goťťáka. Pětidílná minisérie Volha je adaptace stejnojmenného románu Karla Hynie, kterou by tvůrci rádi vnímali jako svéráznou historii Československé televize s řadou neuvěřitelných, i když reálných „historek z natáčení“.
Současně má být portrétem hlavního hrdiny – omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků – jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku, zbavit se konkurence. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB (s krycím jménem Volha), který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny své spolupracovníky a pasažéry.
To všechno už jsme tu měli snad tisíckrát. Nic nového pod televizním sluncem. Kryštofu Hádkovi každopádně roli věříte natolik, že kdybyste ho teď někde potkali, dáte mu buď rovnou facku, nebo s ním půjdete na pivo. To podle toho, jaké hodnoty vyznáváte.
Kryštof Hádek v seriálu Volha
Výpravná podívaná
Jestli si tvůrci na něčem dali záležet, pak na dobových kulisách, včetně těch nejmenších detailů. Ať už jde o vozy, které už patří mezi veterány včetně zapomenutých značek jako Robur, kostýmů, účesů hlavních hrdinů, nebo vybavení příbytků a kanceláří. Snad jen v tomto ohledu si Volha zaslouží srovnání s Vyprávěj, s nímž jinak nemá společného vůbec nic. Snad kromě doby, kdy se má odehrávat.
Vypláchnout ústa mýdlem
Těžko říct, kde se vzal úzus, že všichni, kdo žili v Československu před rokem 1989, mluvili jako ten nejhorší kanál. Vulgarismy prošpikovaná Volha, kde se sprosťáren hlavní hrdinové nebojí ani před malými dětmi, budí dojem, že normalizace všem lidem vyresetovala mozky natolik, že měli v hlavě jen slova jako furt, p*cat, *ukat a nic víc.
Možná se tak mluvilo v Československé televizi, nicméně realita nebyla bohudík nebo bohužel tak jednobarevná. I když je více než jasné, že si hlavní hrdinové museli tyhle role užívat. Radní České televize už méně, podobně jako prudernější diváci.
V seriálu Volha si zahrála i Klára Melíšková.
Masturbační fantazie pana režiséra
V době, kdy se k pornu nebo eroticky laděným materiálům dostanete na internetu po pár kliknutích, je poněkud úsměvné, že veřejnoprávní televize sexem prošpikuje celou nedělní seriálovou novinku. Jako by snad měla pocit, že diváci se k lechtivým scénám jinak nedostanou a musí jim je v rámci zaplacených koncesionářských poplatků naservírovat za každou cenu.
Na druhou stranu, co dělat v době, kdy porodnost klesá a lidé už jsou příliš líní i na sex?
Je velmi jednoduché se svézt na vlně, která doby (ne)dávno minulé smrskla na všudypřítomný dým levných cigaret, chlast, heslo „Kámen p*cá cihlu“ a taky StB, bez té by to přece nešlo. Opravdu jsme takhle všichni žili? Nebo jde jen o fantazii režiséra, potažmo jeho otce, který v ČST pracoval?
V seriálu Volha se blýskla i Aňa Geislerová.
Jarní propadák?
Zatímco minulý ten si Volhu vybralo 1,3 milionu diváků, druhý díl už vidělo jen 936 tisíc lidí. Jestli byli zklamaní tím, že se ve Volze mluví jako ve čtvrté cenové, přemírou sexuálních narážek a scén, nebo mají „jen“ plné zuby mladého Hádka, kdoví. Každopádně je to docela slušný sešup. Z Volhy rázem udělal spíše propadák než hit.
V České televize přesto nemusejí zoufat. Díky minisérii se alespoň nemluví o problémech, které děním ve veřejnoprávním médiu v uplynulých měsících tolik hýbaly...
Fotogalerie |
