Kráčí ve stopách svého otce, zastává stejné hodnoty a názory, dokonce studoval na vyhlášeném gymnáziu PORG, kterému Václav Klaus mladší několik let šéfoval. Vojtěch Klaus ale život tak úplně snadný nemá.
Například právě vyhlášenou školu opustil nedlouho po tátovi. Nestála za tím její upadající kvalita nebo snad šikana, důvod je podle Vojtěcha prostý.
„Já nejsem úplně nejpilnější student, takže pro mě možná nemělo smysl tam být. Odejít bylo taky trochu úleva. Ale nebyl jsem zkrátka studijní typ,“ přiznává v rozhovoru pro server Jordanka.cz.
S tátou, dnes šéfem hnutí Trikolóra, se prý shodne i v politických otázkách. Ačkoliv připouští, že by občas volil jejich ne tolik tvrdou interpretaci.
„Já jsem na tom s tátou a dědou v těch základních věcech podoně. Jsem akorát mladší, jiná generace, tak možná v některých otázkách bych byl trochu měkčí,“ vysvětluje Vojtěch, který v současnosti studuje mezinárodní obchod.
Obecně působí vnuk exprezidenta Václava Klause hodně klidným dojmem. Svoje názory prezentuje klidně a s rozvahou. Nejspíše i z toho důvodu se vyhýbá oblíbené kratochvíli nespokojených občanů: demonstracím. A to i když je mladý, politika ho zajímá a jeho vrstevníci se například demonstrací za klima či proti vládě hojně účastní.
„Byl jsem demonstrovat snad dvakrát v životě. Jednou proti Lisabonské smlouvě, ale to jsem šel s tátou. On nesl dědovi zrovna něco na Hrad, tak jsme procházeli Nerudovkou, kde se demonstrovalo. Ale to jsem byl ještě malý, neměl jsem z toho rozum. A podruhé to bylo, když do čela GIBS zvolili komunistu Ondráčka, protože to mi přišlo jako nevhodné, blbé. Nevím, proč by člověk, který zasahoval na Národní třídě, měl kontrolovat činnost GIBS,“ vzpomíná Vojtěch.
„Ale já jsem pak odešel, protože mi vadí, když si tam lidé tahají vlajky Evropské unie a věci, které s tím nesouvisí. Pak se to zvrhlo, že tam byly transparenty i proti dědovi a proti tátovi, to už pak člověk přemýšlí, proč tam je,“ dodává.
Vzpomněl i na nedávné oslavy 17. listopadu, kdy s otcem a celou rodinou přišel zapálit svíčku na Národní třídu, což se nelíbilo přítomné bandě neurvalců. Ta Klause mladšího slovně napadla, ačkoliv měl v náručí dcerku Elišku. (Psali jsme ZDE.)
„S tátou jsme tam chodili odmala, poprvé když mi bylo osm let. Byli jsme tam celá rodina, pro mě je to normální, jít 17. listopad uctít. I když jsem byl jeden rok v Americe, všem jsem tam vysvětloval, co se v tu v roce 1989 stalo. (...) To, co se tam stalo, jsme nečekali. Normálně jsme tam šli i s dalšími lidmi z pražské Trikolóry. Nikdy předtím se to nestalo, možná jednou pískali na dědu, ale to bylo jen tak decentně a určitě jich nebylo tolik. Tohle byla nějaká organizovanější skupina,“ popsal Vojtěch Klaus nepříjemnou zkušenost.
„Je to jejich trapnost, protože táta tam v roce 1989 byl. Přijde mi, že by se ti lidé měli nad sebou zamyslet, jestli mají nějaké vyšší morální právo posuzovat, kdo může v klidu uctít památku a kdo ne. Myslím, že to není chyba na naší straně,“ dodal.
Děda? Moc nemá čas a občas se pohádáme
Mít za dědu prezidenta České republiky, to se nepoštěstí jen tak někomu. Jenže zároveň to s sebou nese i řadu úskalí. Například se Vojtěch Klaus vídá s Václavem Klausem starším jen hodně zřídka.
„Děda je takový přísnější, když to porovnám s prarodiči z mamčiny strany. Babička si čas našla vždycky líp a víc, doteď k ní všechna vnoučata chodíme každou středu na večeři. Děda většinou v průběhu večera odněkud přijde, buď je v práci, nebo někde na recepci a tak. Přijde se na nás pak třeba na dvacet minut podívat a většinou řešíme politiku,“ prozrazuje Vojtěch Klaus.
A řešit právě s takovým dědečkem politiku, to rozhodně není žádný med. Jenže debatu s ním vyhrát nejde.
„Ono s dědou se špatně hádá. Má trochu navrch, protože má za sebou víc politických debat (smích). Je to těžký soupeř, ale jo, pohádáme se občas. I když spíš o jiných věcech, třeba o sportu, o basketu,“ popisuje.
A co Vojtěch Klaus říká na to, zda se jednou po vzoru táty a dědy stane politikem?
„Nevím, jestli vůbec někdy budu politik. Člověk by se měl asi nejprve prokázat nějak pracovně. A kdybych měl šanci něco změnit, trápí mě třeba to, jak je společnost rozpolcená. Já třeba s lidmi z druhého tábora vyjdu, ale ve společnosti obecně je teď situace vyhrocená,“ říká.
Fotogalerie |