„Stojíme před mešitou Grande mosquée de Bruxelles a nic zvláštního se neděje,“ blýskne se Mirek Topolánek huhlavou francouzštinou a ukazuje divákům na hrající si děti na hřišti a hlouček mužů pojídajících kebab. „Stejně jako v Molenbeeku, kde jsme byli, je tady klid a mír,“ hlásí z města loňského teroru odvážlivec. Úplná idylka.
„Kde se bere ten radikalismus, kde jsou kořeny toho radikalismu, který nutí velmi klidné umírněné muslimy, kteří žijí v Evropě, k takovýmto činům?“ ptá se řečnicky sám sebe. „Prapůvod je někde tady v té mešitě,“ odpovídá si kandidát na prezidenta a ukazuje na budovu, kde sídlí Islámské a kulturní centrum Belgie.
To je ale značně problematické tvrzení. Pokud by se nechal Topolánek natáčet před mešitou na rozlehlém předměstí Molenbeek, kde se prokazatelně daří radikalizovat velké množství islamistických fanatiků, byla by to jiná. Tam by onen zdánlivý klid při natáčení s kamerou asi dlouho nevydržel a bývalý předseda vlády by musel vzít do zaječích, v horším případě přišel k úrazu.
Zvolil si proto k natáčení budovu, která je koncentrací islamistických radikálů obdobně nebezpečná jako městská knihovna. A jako by si uvědomil absurditu svého prohlášení, okamžitě přeskočí o pár tisíc kilometrů vedle: „Jenom ve Španělsku je 800 mešit, které nejsou pod žádnou kontrolou,“ mračí se politik.
Češi prý podvědomou hrozbu radikalizace muslimů v západní Evropě cítí a musí se na ni připravit, i když to z naší vlasti neznají. Prezident by měl mít sílu národ ochránit a následuje výčet hrdinských misí do nebezpečí, kde Topolánek svou odvahu v minulosti projevil.
Na rozdíl od prvního z videí pod Horákovou taktovkou je tento výjezd do Belgie spíše propadákem. Nezajímavé zamyšlení a naučené věty Topolánkovi nevěříte, a to už proto, že ve své podstatě nemají žádný hlubší obsah nebo myšlenku, která by problematiku posouvala dále nebo alespoň nahlížela z jiného úhlu.
Odmítnutí nového návrhu unijní azylové politiky je jedinou možností, jak si udržet vlastní svrchovanost nad určováním toho, kdo bude či nebude v Česku požívat ochrany azylanta. Té ochrany, kterou již v současnosti zcela jasně určují naše deklarované závazky vůči Ženevské konvenci. Musíme vytvořit neprůstřelnou koalici států odmítajících nová unijní pravidla.
Selžeme-li a budeme-li přehlasováni, začnou k nám proudit uprchlíci přidělení na základě kvót ve zkráceném řízení. Odcházející Sobotkova a Babišova vláda se na summitu ve švédském Göteborgu totiž připojila k tzv. pilíři sociálních práv EU. To nám v praxi přinese povinnost zajistit každému uprchlíkovi stejná práva, jako mají naši občané: přístup k práci, sociálním jistotám i volnému pohybu. Ztratíme tak možnost nejen rozhodovat o naší bezpečnosti, protože v praxi tento návrh znamená i méně času pro bezpečnostní prověrky, ale také kontrolu nad tím, kdo bude mít přístup k našemu sociálnímu systému a kam půjdou peníze z našich daní. Česko se nesmí ke společné unijní azylové politice připojit.
Troufám si říci, že to je jedním z hlavních úkolů nové vlády i našeho budoucího prezidenta.
Fotogalerie |
