Reportáž ze Smetanova nábřeží: Hřibův danajský dar restauracím uškodil, Pražané je bojkotují

Jen těžko si lze pro restaurace s předzahrádkami v centru Prahy představit lepší počasí než to, které panovalo v posledních dnech. Do metropole se navíc částečně začali vracet i turisté.

Existuje ale jedno místo, kde rozhodně nepotřebujete řešit rezervace: stolky na Smetanově nábřeží přese všechno zejí prázdnotou.

Abychom zjistili, proč mají restaurace na nábřeží stále tak zvláštní pověst, že jim lidé nedají šanci, vydali jsme se v úterý odpoledne na místo sami.

Během cesty si nešlo nevšimnout, že Pražané během koronakrize rozhodně nezapomněli, jak se posedává v restauracích. Stále se najdou i tací, kteří neváhají kvůli příjemnému posazení sáhnout hlouběji do peněženky.

Café Savoy před mostem Legií mělo posezení prakticky plné, a tak jsme trochu znervózněli, zda si bude na druhé straně mostu vůbec kam sednout.

Pochybnosti se rozplynuly okamžitě. Člověk jako by nestál v centru rušného velkoměsta, ale někde na venkově. Kdyby ještě žil Cimrman, nemusel legendární hospodu Na Mýtince situovat do odlehlého lesa, ale vystačil by si se Smetanovým nábřežím.

Výhled je opravdu krásný... Většinou

Místo jsme si nakonec vybrali před restaurací Parnas, jejíž stolky se sněhobílými ubrusy působily trochu jako pěst na oko vedle silnice, kde se neustále tvořily kolony aut v závislosti na tom, která barva na semaforu zrovna hrála prim.

Nejenže jsme si po usazení ke stolkům připadali trochu nepatřičně, ale zároveň jsme si vůbec nebyli jistí, zda si naší přítomnosti někdo všimne. Všiml!

Po pár minutách přišel číšník, jehož jsme se trochu nesměle dotázali, jestli nevadí, že jsme si sedli právě tam a on za námi musí až na předzahrádku. Číšník se jen pousmál a ujistil nás, že sedíme správně a můžeme si objednat.

Společnost nám v tu chvíli dělaly pouze prázdné lahve od vína na vedlejším stole a nesměla chybět také dezinfekce, kterou si brali i kolemjdoucí.

Ve chvíli, kdy opadne prvotní šok z toho, že de facto sedíte na silnici a kolem vás neustále proudí tramvaje a auta, začnete si užívat výhledy, které nábřeží poskytuje. Ať už si škarohlídové říkají, co chtějí, výhled na Pražský hrad nebo Petřín za slunečného počasí má své kouzlo. S příjemnou společností (a nemyslíme nutně orosenou sklenici) se dá i poměrně snadno ignorovat okolní hukot.

Úctyhodná proměna

Je třeba uznat, že se tam odvedl kus práce, obzvlášť pokud si někdo pamatuje původní vzhled improvizované uzavírky, na jejíž popis se jen těžko hledají slova. I vedení magistrátu později přiznalo, že vše bylo jen pro ostudu. Teď je vzhled předzahrádek úplně jiný.

I když si uvědomíte, že květináče se zelení jsou jen kamufláž, která má za úkol zakrýt skutečnost, že vás někdo posadil do ohrádky z bílé stavebnice a žulových kostek, tuhle hru začnete rychle hrát společně s restauratéry.

Tak proč je všude okolo cítit, jako by místní podnikatelé měli na čele jakési Kainovo znamení? Pro odpověď jsme si zašli přímo za personálem.

Hned při vstupu do vnitřních prostor restaurace si nešlo nevšimnout další věci: nikde ani noha. V čase obědů měla restaurace v centru Prahy jednoho jediného zákazníka a tím jsme byli my.

„Lidé přicházejí většinou až večer, je tady opravdu klid,“ povzdechla si Van Štětinová, kterou restaurace na svých stránkách nazývá duší podniku.

Hřibův danajský dar

Proč jsme v centru viděli mnoho předzahrádek narvaných k prasknutí, ale místo s tak unikátním výhledem (a upřímně velmi příjemnou obsluhou) má takové potíže?

„Myslím si, že se na nás Pražané zlobí kvůli tomu všemu, co se tady na nábřeží dělo. Přitom nás to mrzí. Chtěli bychom, aby si lidé posezení u nás užili, děláme pro to maximum a o to víc jsme rádi, když někdo ocení, co jsme udělali,“ řekla nám s úsměvem Štětinová, která vedla i restaurace v Dubaji.

Restauracím uškodila i negativní reklama, kdy se měly podle mnohých stát hromosvodem kritiky směřované vůči primátorovi a celému vedení magistrátu.

Z celé uzavírky a venkovních předzahrádek se stalo jedno velké politikum, kdy na něm někteří chtěli získávat body lacinými gesty, jiní pak vycítili možnost na základě magistrátních přešlapů vedení města pořádně zkritizovat.

Zatímco politici si našli zase nová témata, restaurace kvůli nezájmu krvácí dále. Zavřít kus nábřeží a tím podpořit byznys několika vyvolených? Kdepak, tohle Pražané od Hřiba nepřijali.

V Praze si kavárny řeší předzahrádky různě. Ve srovnání s tímto pokusem je Smetanovo nábřeží architektonický skvost.

Ve skutečnosti je to škoda, protože zmíněná posezení si podle nás zaslouží šanci. Koneckonců jako všichni restauratéři v Praze, kteří teď prožívají těžké časy. 

A co vy? Byli jste si posezení na Smetanově nábřeží sami vyzkoušet, a pokud ano, co na něj říkáte?

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii