„Mnoho lidí nemá kam jít. Pár metrů na podlaze a deka, to je teď jejich jediný domov,“ podotkl Brahinskyj.
„Náš tým je vyčerpaný, děláme ale maximum pro záchranu životů nevinných civilistů,“ doplnil šéf metra. Obyvatele ukrajinské metropole vyzval, aby do metra přinesli teplé oblečení nebo jídlo a pomohli tak zejména ženám s malými dětmi a seniorům.
Ve dne funguje metro i jako dopravní prostředek, v době nočního zákazu vycházení od osmi hodin večer do sedmi ráno pouze jako kryt.
Ukrajinští vojáci v blízkosti letiště
Ke Kyjevu postupuje ze severozápadu několikakilometrová kolona ruských armádních vozů. Ruské síly kromě toho podnikají na město a jeho okolí letecké údery.
Útok v úterý odpoledne na televizní věž v hlavním městě si podle ukrajinských médií vyžádal životy nejméně pěti lidí. Exploze se ve městě ozývaly také v úterý pozdě večer, podle oznámení úřadů se pod palbou ocitly přímo části Kyjeva včetně historické čtvrti Kurenivka a měst v těsné blízkosti metropole.
Cesta z pekla
Na kyjevském vlakovém nádraží se shromáždily tisíce lidí ve snaze dostat se z města. U vlaku mířícího do Lvova na západě země nebylo k hnutí. Kyjev už sedmý den čelí raketovým střelám a silné střelbě.
Ukrajinští policisté odklízejí těla lidí, kteří zahynuli při úterním ruském raketovém útoku na hlavní kyjevskou televizní věž.
„Podívejte se na ty tváře kolem nás, jsou úplně stejné jako na fotografiích z druhé světové války, a to je teprve několik dní. Dokážete si představit, co bude za měsíc?“ ptala se osmačtyřicetiletá Taňa Novgorodská, historička umění, která v úterý odpoledne dorazila na nádraží se svou patnáctiletou dcerou.
Koupila si lístky na šest různých vlaků, ale brzy zjistila, že jsou k ničemu. Na nádraží se uplatňuje jiné pravidlo nastupování: nejprve matky s dětmi, pak ženy, pak staří lidé. Ostatním brání v cestě policie a vojáci stojící na stráži. Vlak se rychle naplnil k prasknutí. Rodiny se musely rozhodovat během zlomku vteřiny: matky s dětmi směly nastoupit, ale prarodiče museli zůstat na peroně.
Pondělní raketový útok na obytný blok v druhém největším ukrajinském městě Charkově a další, který v úterý ráno zasáhl hlavní náměstí, přiměly mnohé obyvatele Kyjeva, aby si uvědomili, čemu by mohla metropole čelit už za několik dní.
Lidé čekají na nástup do evakuačního vlaku z Kyjeva do Lvova na kyjevském hlavním nádraží.
Stejně jako mnozí jiní i Novgorodská podcenila krutost a barbarství nadcházející invaze a ignorovala ty, kteří jí říkali, že by měla odejít. I když začaly padat rakety, rozhodla se zůstat a vydržet. V úterý však změnila názor, když viděla záběry raketových útoků na civilní oblasti Charkova.
Poslední šance
„Uvědomila jsem si, že je to možná poslední šance, jak se dostat pryč. Osobně bych zůstala a snažila se bojovat, ale myslím, že pokud máte děti, měli byste odejít,“ řekla. Na cestu, která se může nakonec protáhnout na neurčito, si s dcerou vzaly jen malé příruční zavazadlo.
V tlačenici, která se vytvořila při příjezdu vlaku, se mnozí ani nepokoušeli nastoupit. Zatímco se z hloučků kolem dveří jednotlivých vagonů ozývaly prosebné nářky, o pár metrů dál stál pár středního věku s kufrem a pětilitrovou lahví vody a vedle nich nervózně funěl jejich hnědý boxer.
Muž jménem Jurij říkal, že jejich děti žijí v Mnichově a že je už několik týdnů prosí, aby opustili Ukrajinu. On ale stejně jako většina zdejších lidí jednoduše nevěřil, že by byl Putin schopný rozpoutat takovou válku, jaká právě probíhá.
První noc útoku strávili s manželkou ve sklepě činžovního domu, kde bydlí. Byla tam hrozná zima, žádný záchod, sklep se jim nezdál příliš stabilní. Proto další noci spali v koupelně svého bytu v devátém patře.
Když v pondělí viděli záběry raketových útoků na Charkov, rozhodli se utéct. „Mám strach z toho, co přijde, opravdu se odsud chci dostat,“ řekl Jurij.
Davy lidí se shromažďují na kyjevském nádraží, kde se snaží uprchnout z města před blížící se ruskou armádou.
On a jeho manželka jsou ale příliš nízko v pořadníku, který určuje nástupy do vlaku, a příliš slušní, aby se do něj pokoušeli prodrat. Nakonec vlak se skřípěním kol a syčením kouře vyjel ze stanice, jen přes špinavá okna bylo ještě nějakou chvíli vidět obličeje malých dětí přimáčknuté ke sklu.
Po příjezdu na západní Ukrajinu čeká mnohé další vyčerpávající cesta k hranicím s Polskem, Slovenskem nebo Maďarskem, kde lidé tento týden hlásili několikadenní čekací doby.
Jurij a jeho žena zůstali na nástupišti spolu s tisíci dalších lidí a doufali, že příště budou mít více štěstí.
Starší muž s amputovanou nohou se potácel o berlích, zatímco se ho manželka snažila povzbudit, aby počkal ještě několik hodin a pokusil se získat místo v dalším vlaku. O kousek dál se zoufale objímal plačící pár. Dívka se sklesle opírala o sloup a slzy jí padaly na kočku, kterou chovala v náručí.
Vlakové nádraží je jedním z mála míst překypujících aktivitou v Kyjevě, který byl ještě před týdnem plně funkční, živoucí evropskou metropolí, ale nyní se změnil v město duchů. Chreščatyk, široká třída, byla v úterý téměř úplně opuštěná. Většina obchodů je zavřená, jedinou známkou života jsou fronty před lékárnami.
Na okraji města se každým dnem objevují další a další kontrolní stanoviště. V úterý armádní jeřáby zvedaly na silnici betonové bloky, aby na několika místech vytvořily barikády. Hlavní stanoviště hlídají profesionální vojáci, zatímco stovky menších stanovišť střeží nervózní dobrovolníci, z nichž mnozí nikdy předtím nedrželi v ruce zbraň.
Digitální billboardy na okraji města hlásají, že „Putin prohrál! Celý svět je s Ukrajinou!“, zatímco informační tabule u dálnice oznamují „Teplota vzduchu +1 °C, teplota vozovky +2 °C. Rusové, táhněte!“.
Fotogalerie |
