Mlsní Číňané toto místo milovali. Obchodovalo se tam se všemi myslitelnými druhy: od psů a prasat po želvy, bobry, krysy, hady nebo třeba netopýry, kteří jsou lahůdkou nejen v Číně, ale i v Indonésii.
Zvířata se tísnila v klecích naskládaných jedna na druhou, takže po sobě močila a kálela. Ještě živá byla hned vedle čerstvě usmrcených. Na hygienické normy se nehrálo, což nevadilo ani vyvoněných byznysmenům, kteří tam chodili za tradičními pochoutkami, z nichž mnohým Evropanům vstávají vlasy hrůzou na hlavě.
Prokázalo se, že 28 z původních 41 pacientů nakažených koronavirem mělo vztah k tomuto tržišti. Virus je sice netopýřího původu, předpokládá se, že jako mezihostitel posloužil luskoun, který se na tržišti také prodával.
Přestože většina Číňanů v dnešní době už divoká zvířata nejí, má tento zvyk pořád dost velké množství přesvědčených zastánců, kteří ho prezentují jako tradici a součást čínské identity. A protože obyvatelé Číny bohatnou, není jim zatěžko si za diskutabilní pochoutku pořádně připlatit.
Čínská vláda podnikla pokusy, jak obchodování s divokými zvířaty omezit a zavést přísnější hygienická opatření. Kvůli dírám v zákonech a liknavosti úřadů se však nařízení běžně obcházela. Obchod s divokými zvířaty má dle Čínské akademie pro průmyslový rozvoj hodnotu v přepočtu 1,724 bilionu korun a zaměstnává více než milion lidí.
Až současná pandemie koronaviru, která zasáhla celou planetu, donutila čínskou vládu jednat a zavřít dvacet tisíc farem a zakázat obchod s divokými zvířaty. Možnost to udělat přitom měla už dříve bez toho, aby šla výrazně proti veřejnému mínění.
Kdyby k takovým opatřením přistoupila dřív, mohlo být dnes všechno jinak...
Fotogalerie |
