Pětikoalice se do nové vlády nehrne.
| foto: Koláž Expres.cz
Nastupující premiér Petr Fiala si v posledních dnech zřejmě začíná uvědomovat tíhu okamžiku, a tak s představením složení nové vlády i jejích priorit nespěchá. Z jeho kroků i vyjádření lze vyčíst, že pokračovat nějakou dobu v taktice politiky „Antibabiš“ může být vlastně výhodné. Nastupující duhové koalici vytvoří prostor dohodnout se, zda je spolu vůbec schopná reálně vládnout. Na novou vládu může Česko čekat dlouhé měsíce a hlavním důvodem vůbec nemusí být zdravotní stav prezidenta Miloše Zemana a případné přerozdělení jeho pravomocí mezi další ústavní činitele.
V předvolební kampani si obě koaliční uskupení Spolu a PirSTAN vytvořila úhlavního nepřítele, před kterým chtěli chránit zemi. Hlavním terčem je dosavadní premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Jenomže je více než dva týdny po volbách a pokračující politika „za všechno může Babiš a ještě k tomu nám nechává kostlivce ve skříni“ začíná působit tristně.
Předvolební mítinky i opoziční mejdan skončily, ale strany nastupující superkoalice jako by se z této role neprobraly a jedou si dále svoji osvědčenou hru. Místo představení konkrétních programových priorit a budoucích ministrů tak voliči slyší hlavně to, že „o všem je třeba jednat“, nebo dokonce prohlášení, že „nová koalice s vítězstvím ve volbách nepočítala, a tak není na rychlé převzetí vlády dostatečně připravená“. Vypadá to ale také tak, že mnohým zástupcům koalice, kteří před volbami šermovali pojmem „změna“, se do tvrdé a nevděčné práce zkrátka příliš nechce.
Rétorické triky a chybějící machři
Lídr koalice Spolu Petr Fiala (ODS) měsíc před volbami prohlašoval, že jako budoucí premiér dovede Česko mezi nejlepší země světa. V aktuální situaci to spíše vypadá, že bude rád, když jím vedená nová vláda dokáže zformulovat realistické programové prohlášení a realizovat politiku, která zemi neuvrhne do ekonomické a rozpočtové katastrofy.
Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do
6:42
středa 23. února 2022. Anketa je uzavřena.
Předvolební sliby Spolu, energetická krize, roztočená inflační spirála, progresivistický Green Deal, pirátské choutky v oblastech všech „nových politik“ a vedle toho deklarovaný závazek nezvyšování daně z příjmu a DPH po celé volební období, to je nonsens a naznačuje veliký ekonomický průšvih.
Každý zkušenější ministr, který kdy seděl ve vládě, ví, že vázat úsporu 100 miliard korun ročně výhradně na provozní výdaje státu je nerealistický sen. I přestože se v případě daní jedná o třaskavé téma, je pro každou vládu jednodušší zvýšit některé daně a příjmy rozpočtu. Petr Fiala bude muset z deklarovaných úspor buď couvnout, anebo říct, které daně občanům vzrostou. Čím dříve, tím lépe. Pokud si nebude vědět rady, matador Miroslav Kalousek z TOP 09 mu třeba poradí.
Zástupci PirSTAN k rozpočtové a daňové politice spíše mlčí a mají k tomu svoje důvody. Piráti na tyto oblasti v podstatě nemají experta a Starostové kvůli zázemí ve městech a obcích budou chtít odpovědnost za budoucí rozpočtové určení daní a fiskální problémy přehodit na jiné. Příliš velké pomoci se od těchto dvou stran Fiala zřejmě nedočká.
Splnění proklamace o krocení státního dluhu tak zůstane především na ODS a TOP 09. Realita je taková, že stávající ministryně financí Alena Schillerová (ANO) předává státní kasu ve stavu, kdy je zadlužení ČR šesté nejnižší v EU a poklesly i náklady na obsluhu dluhu. Pokud Fiala tvrdí, že chce ušetřit 100 miliard ročně a ještě k tomu naplňovat předvolební sliby, bude muset říct, kde na to vezme, a představit machry, kteří mu s tím pomůžou.
Zatím se zdá, že Fiala nemá v záloze odvážlivce, kteří by se pustili do práce, ani konkrétní návrhy řešení, které by začal okamžitě a aktivně prosazovat ve vládě i v Poslanecké sněmovně. Když má nastupující premiér vysvětlit, kde konkrétně v rozpočtu masivně ušetří, končí to frází, že nyní je především „potřeba o všem jednat“. Tento únikový rétorický trik mu ale vydrží maximálně do prvního zasedání nově složené Sněmovny.
Odvádět pozornost a pálit do Babiše
Nadcházející týdny mohou ukázat, že celou situaci ohledně vzniku nové vlády komplikují a zdržují jiné věci než zdravotní stav prezidenta Miloše Zemana. Česko se může zabrzdit v dlouhém čekání na výsledek koaliční dohody, která se bude zasekávat na personáliích i programu. A to i proto, že nastupující vláda zkrátka neví, co přesně a jak dělat a které „mluvící hlavy“ zaštítí její politiku a prodají ji voličům.
Pokud si koalice Spolu a PirSTSAN v předvolební kampani nebrala servítky a připisovala Babišovi všechno možné i nemožné, musí se nyní k povolební situaci postavit čelem, a ne pouze vyčkávat, lavírovat a nasazovat současnému premiérovi donekonečna psí hlavu. Budoucí vládní sestava, která byla zvyklá dosud vše cupovat, bude muset jednat a rozhodovat.
Mezi možnými budoucími ministry se najdou realisté, kteří vědí, o čem hovoří, a mají i představu, co a jak v nelehké situaci řešit, jako například Pavel Blažek z ODS nebo Tom Philipp z KDU-ČSL. O těch, kteří by měli být nejviditelnější a nejaktivnější, ale není příliš slyšet. Pokud nastupující superkoalice myslí vážně vysoké rozpočtové úspory, tak už dávno měl stínový ministr financí dominovat v televizních debatách a vysvětlovat veřejnosti, jak to udělá. Zatím ale voliči neznají ani jeho jméno.
Funkce v Poslanecké sněmovně lepší než vláda
Nejvíce kritizují ti, kteří přímou vládní odpovědnost odmítají, protože na umpiru v Poslanecké sněmovně přece tolik nefouká. Na zbytečné lamentování o tom, jak bylo v Havlových devadesátkách skvěle a proč je poměrné zastoupení ve vedení Sněmovny nesmysl, ale většina voličů skutečně není zvědavá. Rozhodnutí Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) a Olgy Richterové (Piráti) do nové vlády radši vůbec nelézt ukazuje, že zájem ukázat studnici nápadů a převálcovat stávající ministry zase tak veliký být nemusí.
Petr Fiala jako premiér bude muset představit srozumitelnou a reálnou vizi a začít se chovat jako silný premiér, jinak jeho vládnutí po celé volební období nemá šanci na úspěch. Zároveň musí počítat s tím, že ambiciózní Vít Rakušan (STAN) využije příležitosti k tomu, aby Fialu přerostl a v budoucnu si to namířil do čela Strakovky sám, třeba v jiné koalici.
Lídři obou koalic musí předvést, že zvládnou dát dohromady mnohem více než jen rétorické antibabišovské tsunami. Budou muset ukázat, že umí makat lépe než premiér, na jehož zdrcující kritice si postavili politickou existenci. Zatím jejich počínání ale připomíná spíše zadřený stroj. Hlavní vchod do Strakovky se otevírá, ale mnohým se do něho moc nechce. Kormidlovat loď s těžkým nákladem je totiž několikanásobně těžší než ji potápět.
S Bartošem, nebo bez něj?
Povolební jednání o nové vládě komplikuje „přemýšlení“ u Pirátů. Ti se v očekávání zcela jiného výsledku sami dostali do patové situace a nyní musí hledat důvěryhodný důvod, jak z toho ven.
Stojí před nelehkou volbou. Buď si zachovat čest, obětovat Ivana Bartoše a odejít do opozice, nebo si svého předsedu nechat (nikoho lepšího stejně nemají) a jít do pravicové vlády. Každá jiná varianta bude směšná. Duševní rozpoložení Ivana Bartoše a jeho crew po volebním debaklu se dá jednoduše shrnout takto: Buď budeme ve vládě, kterou naše členská základna bude neustále napadat a ostřelovat, nebo půjdeme do opozice, ale pak výzvy „Pusťte nás na ně a lepší Česko“ byly jen kecy. Logicky vyvstává další otázka: A co s námi dál bude, když nechceme spolupracovat s ANO, SPD, lidovci, ODS a STAN? Věčná opozice, jež se ocitá mimo politickou mapu.
Aby toho nebylo málo, jsou zde snahy rozložit Piráty z několika stran. Kromě předvolebních aktivit ANO se střílí z tábora pětibloku. Senátor Zdeněk Hraba (STAN) se nechal slyšet, že jedno ministerstvo je pro Piráty až moc, ekonomický expert a poslanec Jan Skopeček z ODS se netají názorem, že bez nich bude všem líp. Torpéda posílají i samotní členové, především z radikálnějšího levého křídla, kteří si nedovedou představit mít spoluodpovědnost za rozhodnutí budoucího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, jehož navrhuje TOP 09.
Vedle toho musí Piráti rozplétat pastičky, které si na sebe sami ušili. Kumulovat, či nekumulovat funkce? Jak nezradit voliče? A pak taky ta prokletá transparentnost. Hýbání škatulaty s funkcemi Bartošovi příliš nevylepšuje pozici před lednovým fórem Pirátů, kde se bude rozhodovat o jeho dalším osudu.
