Pane Formane, od okamžiku zachyceného na videu uplynulo několik hodin. Měl jste čas si v hlavě srovnat, co se vlastně stalo a jak blízko smrti jste byl? Dolehlo to na vás?
Abych řekl pravdu, tak ani ne, protože já se krizovým situacím věnuji vlastně celý život. Hodně cestuji do zahraničí včetně válečných a jinak nebezpečných zón a přesně na tyhle věci trénuji, abych pak nebyl překvapený. Samozřejmě jsem během této konkrétní události fungoval v adrenalinovém módu a v nějakém režimu, který mám naučený a nadrilovaný. Ale samozřejmě, když jsem pak večer znovu koukal na ty záběry, tak to na mě dolehlo, jak je celý ten případ strašný, jak je to bezcitné a jak někdo vůbec může něco takového udělat. Takže ano, s odstupem času na mě taková strašná událost dolehne, ale není to tak, že bych se z toho zhroutil, protože v tom žiji.
Byl jste na místě jako jeden z prvních. Můžete popsat, jakou cestou jste se o střelbě na fakultě dozvěděl a co se dělo poté? Kde jste se zrovna nacházel a jak jste se dostal na místo?
Věděl jsem, že policisté pátrají po nebezpečném a ozbrojeném pachateli, který chce spáchat sebevraždu. Jelikož jsem novinář a dělám krimi, tak monitoruji činnost policie a dělám o ní reportáže, protože si myslím, že si to ti kluci a holky zaslouží. Takže jsem se přesunul do centra, kde byl zvýšený počet hlídek, a v podstatě jsem jenom monitoroval situaci. Shodou okolností jsem byl právě asi 400 metrů od fakulty, když k tomu hroznému útoku došlo, takže jsem slyšel střelbu.
Hned jste si uvědomil, co se děje?
Ano, hned jsem věděl, že to je střelba, to šlo poznat jasně. Věděl jsem i z čeho ta střelba pochází, že to je dlouhá zbraň. Okamžitě jsem se tedy přesunul k budově.
Co se dělo potom?
Na místě už byli kriminalisté, kteří se snažili evakuovat budovu. Ptal jsem se jich, co mohu dělat, a oni mi řekli, že potřebují jakkoliv pomoct s evakuací. Takže jsem pomáhal lidem a studentům, kteří se potřebovali z toho místa dostat do nějakého bezpečného prostoru. A také jsem pomáhal policistům, včetně toho jednoho, který stál se mnou u Rudolfina, držet bezpečnou zónu.
Tím se dostáváme k videu. Na vraha jste křičel, aby střílel po vás. Měl dobrou pozici, dlouhou zbraň a skutečně vystřelil. Co se vám honilo hlavou?
Chtěl jsem ho donutit, aby střílel po mně, abych dal šanci těm lidem, kteří z fakulty utíkali a byli pro něj snadným terčem. Byl poměrně dobře vybavený, tu zbraň měl s optikou a bylo potřeba odvést jeho pozornost, protože ten bezpečný prostor byl za mnou. Já byl v krytu, takže mi nehrozilo žádné nebezpečí i když na to moje místo střílel. Hlavní pro mě bylo, že když bude střílet po mě, nebude střílet po nikom jiném. Proto jsem na něj křičel.
Novinář z Aktu.cz Jiří Forman, který natočil pětiminutové řádění vraha a snažil se odlákat jeho pozornost.
Říkáte, že jste okamžitě poznal dlouhou zbraň. Věděl jste ale, jak dobře byl pachatel vyzbrojen, že má špičkovou samonabíjecí pušku AR-15, balistickou vestu...
To jsem viděl hned ze začátku. Dávali jsme to vědět operačnímu důstojníkovi policie, aby okamžitě hlídkám řekl, kde se ten útočník nachází a že je dobře vyzbrojen.
Můžete popsat ten úkryt, ze kterého jste natáčel? Video má několik minut a střelec je na něm téměř neustále v záběru. To přeci znamená, že stejně tak musel on dobře vidět na vás.
On mohl maximálně vidět telefon, který koukal zpoza rohu. Já jsem byl schovaný za stěnou Rudolfina, ta je hodně masivní, takže jsem byl opravdu v bezpečí.
Přeci jste ale musel čas od času alespoň vykouknout.
Samozřejmě jsem vykoukl a v jednu chvíli jsem přemýšlel, že bych po něm střílel také, abychom ho zaměstnali. To je ostatně patrné i z toho hovoru, kdy jsem tomu policistovi říkal, že budeme střílet. Pak nakonec vystřelil sám policista, když měl volný a bezpečný výhled na toho pachatele. Věděl, kterým směrem střílí, i když to bylo daleko, a přiměl pachatele si myslet, že se ta smyčka kolem něj stáhla takovým způsobem, že se nakonec zastřelil sám.
Jak složité pro vás bylo v takto vyhrocené situaci a v adrenalinu zachovat rozvahu? Vy jste měl zbraň, ale nechtěl jste střílet bez povolení policie. Jak blízko bylo k tomu, abyste si řekl „kašlu na to“ a začal střílet?
Hodně blízko. Já už byl odhodlaný, že budu střílet, ale problém byl ten, že v momentě, kdy jsem svojí legálně drženou pistoli chtěl vytáhnout, tak on se schoval, načež jsem od toho nápadu upustil. Honily se mi hlavou dvě věci. Jedna byla, že jsem samozřejmě nechtěl střílet bez povolení operačního důstojníka. Ne snad, že bych ho potřeboval, protože si nedokážu představit lepší případ tzv. krajní nouze, než byl tento, ale chtěl jsem, aby policisté věděli, že budeme provádět jakousi krycí palbu, abychom toho pachatele maximálně zaměstnali, aby přestal střílet po lidech, kteří se schovávali na náměstí.
A druhá věc?
Druhý aspekt, který mě přesvědčil, že není dobré střílet z toho úhlu a místa, byl ten, že policisté, kteří zasahovali bezprostředně u té budovy, k nám byli zády. A kdyby nevěděli z vysílačky operačního důstojníka, že ten, kdo střílí, je s policií, tak by si mohli myslet, že tam jsou dva útočníci a přispělo by to k ještě většímu chaosu, než tam byl.
Vím, že jste v jiném rozhovoru zmínil, že jste opravdu neměl strach. Tak já se zeptám trochu jinak. Pachatel je na videu střídavě vidět a střídavě se kryje za zídkou, která se táhne po celém ochozu. Neměl jste strach alespoň z toho, že se skrčí, přeběhne a najednou se objeví v jiné části ochozu a vypálí po vás, aniž byste to čekal?
To zábradlí je natolik děravé a naštěstí tam nejsou žádné překážky, že jsme ho vlastně viděli neustále, takže on se nemohl přesunout tak, abychom ho neviděli. Druhá věc je, že vždycky, když se sklonil a schoval, tak to bylo proto, že přebíjel. Asi to nasvědčuje tomu, že to musel někde trénovat a že ho to zřejmě někdo na nějakém kurzu učil.
Překvapilo vás něco na chování střelce? Mně totiž zarazilo, že působí až ledově klidně. Chodí po ochozu krokem, zaujme místo, zamíří a vystřelí...
On to měl podle mě v té hlavě nastavené tak, že na to byl připravený. Moc dobře si promýšlel svojí taktiku a jediné, co ho rozhodilo, bylo to, že po něm najednou někdo střílel. To je věc, na kterou se nepřipravíte a nenatrénujete, že kolem vás najednou ty střely létají a vy si uvědomíte: Končím, to je konec, smrt. Dovolím si tvrdit, že ten člověk byl inteligentní, ne-li nadprůměrně inteligentní, takže to všechno do posledního detailu promyslel. Proto to bylo tak chladnokrevné.
Zmiňoval jste už i policistu, který tam s vámi byl, tedy ten druhý hlas na videu. Kdo přesně to byl?
Byl to kriminalista, tuším že z oddělení, které se zabývá kradenými auty. My jsme se předtím vůbec neznali, nikdy jsme se neviděli, akorát on měl povědomí o tom, že jsem novinář, protože mě pražští policisté relativně znají, neustále jsem s nimi v kontaktu. Fungovalo to mezi námi v rámci nějaké symbiózy, já mu dával informace, on je zprostředkovával operačnímu důstojníkovi. Myslím si, že to mezi námi zafungovalo fakt dobře, jsem za to rád a hlavně jsem rád za to, že se odhodlal k té střelbě, protože to se ukázalo jako správné a v tom momentu asi i klíčové.
Existuje více záběrů střelce, co se ale dělo na ulici a náměstí, kam v tu chvíli střílel? Podařilo se lidem utéct? Kolik jich v tu chvíli na ulici bylo?
Některým se podařilo utéct a někteří byli schovaní za různými stavbami či předměty, které na tom náměstí jsou, ať už to byly různé sochy, nějaké kameny nebo sloupy veřejného osvětlení. Právě po těchto lidech střílel, a proto já na sebe chtěl strhnout pozornost, aby ti lidé z místa, které pro ně bylo nekomfortní a nebylo úplně bezpečné, protože při lepším zamíření by je mohl střelit, mohli přeběhnout.
Vy sám jste byl svědkem toho, jak někoho zasáhl?
Bohužel ano.
Ten člověk byl jednou z obětí, nebo přežil?
Nebudu to komentovat.
Děkuji za rozhovor a smekám za to, jakou odvahu jste převedl.
Oceňovat musíme ty policisty a záchranáře, kteří tam zasahovali. Já se rozhodně necítím, že bych udělal něco nestandardního, nebo že by měl být můj čin nějakým způsobem oceňovaný. Spousta lidí mi to píše, ale já to tak necítím a nechci to.
Fotogalerie |
