Jindřich Forejt je muž mnoha rozporů, nejen co se týče osobnosti, ale i tím, jak vypadá. Když vyšla zpráva o jeho úmrtí také u nás na webu, dokonce se nám stalo, že nám naši známí psali, že máme u jeho jména špatně věk. Lidé těžko věří tomu, že je mu teprve třiačtyřicet, neboť mluví a chová se jako někdo spíše ve věku kmeta. Z pohledu dnešního světa by to měl být pořád mladík, ale jeho důstojné až majestátní vystupování ho řadí až někam mezi seniory. Možná proto byl pro mnoho lidí takový šok, že Jindřich Forejt poté, co prodělal covid-19, dostal mrtvici a pak „zemřel“, když má mít před sebou stále ještě mnoho let.
My neznáme zase mnoho podrobností o tom, co se mu stalo a jak jeho zdravotní problémy postupovaly, ale jeho situace není vůbec dobrá, předpokládáme, že bude nutná nějaká delší rekonvalescence. Není proto od věci se ptát, v čem by tady člověk jako Forejt měl chybět a proč.
Zdá se, jako by ho jeho vlastní jméno hodné králů předurčilo k tomu, co měl dělat a čemu měl zasvětit svůj život. Po celou dobu své nejvýraznější kariéry utvářel nějakou představu o Hradu a prezidentství ve vznešené formě, dával těmto institucím punc majestátu a opravdu byste dnes jen těžko hledali někoho, kdo by se v protokolu orientoval tak jako on.
Od médií si vysloužil přezdívku „Forejt Gump“, to proto, že se neustále „cpal“ do záběrů fotografů, kteří dokumentovali státní návštěvy a neustále si na Forejta stěžovali, že jim kazí fotky. Forejt ale věděl, jak se prodat, a jeho taktika mu vyšla. Když dnes někdo potřebuje něco ohledně státnosti ať naší země, nebo jiných zemí, nemá se na koho obrátit než na něj. Nevíme o tom, že by mu rostl nějaký následovník. Zatím se nenašel nikdo, kdo by toto „řemeslo“ ovládal natolik dobře, že by se dokázal udržet ve funkci za vlády dvou prezidentů, kdy se svou prací začínal ještě za Václava Havla.
Barack Obama, papež Benedikt nebo princ Charles, to všechno byly návštěvy pod jeho dohledem, které probíhaly na jedničku. Zrovna na tu Obamovu mnoho lidí, kteří u toho byli, včetně novinářů, vzpomíná jako na tu dotaženou k dokonalosti. Pamatujeme si, že když státníci jezdili za Havlem, byly z toho spíše hospodské večírky, kdežto Forejt tomu dal zcela jinou tvář a směr.
Bohužel se nakonec nejvíce proslavil aférou s narkotiky, kdy se zjistilo, že tento „medvídek z Hradu“ má také nějaký kontroverzní soukromý život. Jeho osobnost už byla ale natolik zavedená, že mnoho vydavatelů odmítlo otisknout celý tento skandál, u nějž nebylo jasné, kdo je jeho původcem a zda není dokonce na objednávku. V té době se vědělo, že akurátní Jindřich Forejt s ohromným přehledem se dostal do konfliktu s lidmi kolem Miloše Zemana. Někteří z nich po jeho odchodu převzali jeho povinnosti a ten rozdíl je jasně viditelný.
Forejt uměl sofistikovaně mluvit o diplomacii a všemu dodával důstojnou image. Hrad nyní postrádá dřívější styl, což je patrné i z fotek, neboť je v rukou showmanů, jako je Kruliš, jejichž zábava je jezdit rychle v policejních autech, a ne se starat o důstojné výstupy a obraz pana prezidenta, to už dělá jen jeho mluvčí Ovčáček. Video s drogami, které někdo poslal všem médiím ve snaze Forejta zničit, je černá kaňka hlavně Hradu, celé to má kontury jakéhosi románu o pomstě a zradě. Následovala Forejtova ohavná degradace a měl skončit jako průvodce na Konopišti.
Naštěstí jeho znalosti a praxe jsou tak nedocenitelné, že ani úmysl lidí, kteří mu záviděli jeho schopnosti dělat svou práci na vysoké úrovni, se nesetkal s odezvou u veřejnosti a médií.
Jako úředník nepatřil nikdy prezidentovi, ale samotnému prezidentství, což tady dnes citelně chybí. Stejně jako noblesa, která mu byla vlastní už jen tím, jak vypadal, jak se oblékal, pravda, odrážela se i ve velikosti jeho těla. Vždy měl dokonale nastudovaného každého státníka, který sem kdy přijel, a to od jeho potřeb, co má rád a co od něj čekat, na jaký protokol je zvyklý doma a jak ho naroubovat na ten náš. Jako puntičkář předváděl vzdělanost, přestože mu bylo vytýkáno, že školy uvedené ve svém životopise nikdy nedostudoval, ale evidentně jeho praktické znalosti převyšovaly ty, na které by měl mít razítko. Samozřejmě chápeme, že je zde nějaký služební zákon, který on porušoval tím, že ve své funkci neměl požadovaný titul, ale dnes tam sedí ti, kteří ten titul mají, ale proti Forejtovi působí spíše jako stážisté na zkušené.
Mnoho novinářů, kteří s ním dělali rozhovor, ví, jak moc si vždy zakládal na výstupu, jenž musel být perfektní, autorizací to u něj nekončilo. Bára s ním dělala rozhovor na dvě části, který na diktafonu trval tři hodiny, a jen se s ním dohodnout na poslední verzi, to bylo na vytrhání všech vlasů. Přepisoval, škrtal, dokonce do něj přidával otázky. Pro autora je to víceméně ponižující, že někdo takto ztěžuje a svými změnami vlastně odmítá několik dní trvající práci, ale lidsky po střetu s jeho ohromnou osobností se tomu dá rozumět. U člověka s takovou pozicí se dá očekávat, že bude trochu ješitný a nenechá nic náhodě, ale z naší zkušenosti můžeme říci, že i přes to všechno není nic zajímavějšího než si s ním sednout, pustit diktafon či kamery a nechat ho mluvit.
I proto mu přejeme brzké uzdravení a hlavně žádné komplikace. Bylo by fajn, kdyby si ho příští prezident zase vybral do svých služeb, protože jistá ceremoniálnost a oslava státnosti tady dnes chybí všem. Bohužel zrovna v těžkých časech se nám dostává akorát jen party z Osvětiman, která chodí na fotbal.
Fotogalerie |