Neděle 21. července 2024, svátek má Vítězslav
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Rekviem za bůček a gothaj? Zdaňte maso, ať se ho jí méně, radí EU vědci

    Živočišná výroba je velmi náročná na vstupní suroviny, ničí planetu a do roku...

    Živočišná výroba je velmi náročná na vstupní suroviny, ničí planetu a do roku 2050 se musí její objem snížit, varují odborníci z EU | foto: Koláž Expres.cz

    Česká republika se stále řadí mezi země s nejvyšším počtem úmrtí způsobených rakovinou. Podle Eurostatu patříme zároveň mezi státy s největším počtem odborných lékařů. Evropští odborníci na enviromentální politiku shodou okolností přišli se studií, podle níž se do roku 2050 musí produkce masa v Evropě snížit na polovinu. Doporučují proto jeho vyšší zdanění. Říkáte si, že spolu ty dvě zprávy nesouvisí? Opak je pravdou!

    Rakovina je celosvětovým strašákem a jednou z nejčastějších příčin úmrtí vůbec. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jí každý rok podlehne asi 8,2 milionu lidí. Odborníci přitom tvrdí, že minimálně za jednu třetinu nádorových onemocnění může špatná strava. Už v roce 2015 WHO postavila v Česku tolik oblíbené párky či šunku na úroveň škodlivosti podobnou azbestu nebo arzenu. Stanovila také pětici nejhorších jídel, která mohou způsobit rakovinu. Na black listu se ocitlo červené maso, koblihy, párky v rohlíku, smažené hranolky a lupínky a také grilovaná jídla.

    V roce 1990 snědl průměrný obyvatel Země 33 kg masa za rok, od té doby se množství zvýšilo téměř o třetinu. V Česku stoupá konzumace masa každý rok, a to o jednotky procent. Spotřeba masa vzrostla celosvětově za posledních padesát let pětinásobně. Pokud chceme, aby Evropa zůstala i nadále v kondici, musí se objem živočišné výroby a tím i podíl zkonzumovaného masa výrazně snížit.

    To by s sebou přineslo pro mnoho lidí nepředstavitelné změny v každodenním jídelníčku. „Lidé by se museli spokojit s menším množstvím jídla s masem, s menšími porcemi. Došlo by k posunu k takzvané flexitariánské dietě, která s masem počítá pouze občas, rozhodně ne každý den několikrát,“ řekl listu The Guardian odborník na zemědělskou ekonomiku Allan Buckwell. 

    „Evropané jedí až dvakrát více masných výrobků, než doporučují výživoví experti. Aby se situace vyrovnala zpět k normálu, bude muset do roku 2050 proběhnout několik obrovských změn, mimo jiné i omezení užívání hnojiv s dusičnany o šedesát procent,“ dodává Buckwell s tím, že pokud by se vlády zasadily o snížení živočišné produkce i omezení konzumace masa, vyžadovalo by to mimo jiné i vyšší zdanění, tedy jeho vyšší cenu pro spotřebitele.

    Chov dobytka v Evropě podle něj produkuje příliš mnoho skleníkových plynů a ničí biodiverzitu. Zmiňuje i náročnost na vodu a další vstupy. K vyprodukování kilogramu sóji jsou zapotřebí dva tisíce litrů vody, stejné množství drůbežího masa si žádá tři a půl tisíce litrů vody a na kilo jehněčího masa se spotřebuje úctyhodných jednapadesát tisíc litrů vody. Poměrně pádný argument, zejména po letošním létě, které zaskočilo i tradiční „šťavnaté“ země, jako jsou Velká Británie nebo Švédsko. Ty zároveň patří mezi tradiční bašty milovníků masa a živočišných produktů.

    Studie Institutu pro evropskou enviromentální politiku přináší zajímavé závěry hodné zamyšlení. Otázkou je, jak na ně budou reagovat členské státy. Zemědělská politika je v EU velmi citlivé téma, když navíc půjde o snižování stavů dobytka a logický úbytek pracovních míst i dotací, nebyl by podobný návrh přijat s velkým nadšením.

    V Česku se jde ochraně životního prostředí léta naproti. Soběstačnost v zemědělství klesá a v živočišné výrobě to platí dvojnásob, i když z toho lidem z oboru přibývají vrásky na čele. „Klesající živočišná výroba, která je na lidskou pracovní sílu výrazně náročnější než rostlinná produkce, zvyšuje nezaměstnanost na venkově. S úbytkem dobytka související nedostatek organického hnojení a snižování pestrosti pěstovaných plodin prohlubuje degradaci půd,“ varoval už před několika lety bývalý ministr zemědělství Petr Bendl (ODS).

    Co se zdraví týče, tam Česko tak příkladné není. Chybějící vepřové nebo hovězí, ale i kuřata nebo třeba máslo a vejce totiž můžeme celkem bezbolestně dovézt z okolních zemí. A tak stolu plnému sýrů, masa a uzenin nic nebrání. Obchodní řetězce totiž tlačí na dodavatele a ceny dovozených produktů jsou často levnější než tuzemské výrobky. Promítá se do toho i dotační politika a podmínky farmářů v jednotlivých zemích.

    Proto jestli chce Evropská unie omezit konzumaci masa, musela by z něj udělat svátek a velkou událost, jako tomu bylo kdysi, za našich předků. A to nejde jen osvětovou kampaní ve stylu „Jezte méně masa, budete dlouho živi“, ale i významným zvýšením cen. Ve střední Evropě, kde je konzumace masa, zejména pak vepřového, historicky zakořeněná, navíc nepůjde nic mávnutím kouzelného proutku. Tady lidé houfně na cizrnový hummus a vegeburgery nepřejdou. 

    Bůček, šunku ani gothaj nebo svíčkovou na smetaně, případně koprovou omáčku si našinec vzít nenechá. Na druhou stranu není nutné snídat párek s hořčicí a tři „tukáče“, obědvat vepřové výpečky se zelím a knedlíkem a večer se „odstřelit“ grilováním se všemi těmi sýry, klobáskami a krkovicí.

    Je to pořád dokola, důležité je množství. Jenže říkejte to lidem u pokladny, jejichž košík jídlem doslova přetéká. Ještěže má Česko tolik lékařů...

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 13:00 neděle 20. ledna 2019. Anketa je uzavřena.

    • Trapas
      21
    • Super
      10
    • Tvl
      8
    • Haha
      5
    • Cože
      5
    • Sladký
      5