O připravovaném projektu Wifi 4 Life informoval deník MF DNES. Jeden z jeho tvůrců, Luboš Boleček, vysvětlil v čem by měl projekt, pro nějž nyní shání finance od přispěvatelů na internetu, spočívat.
Bezdomovec by byl vybaven přenosným wifi hotspotem, tedy krabičkou, přes kterou se v okruhu zhruba 20 metrů lze bezplatně připojit k internetu. Na sobě by měl triko, které by o této skutečnosti informovalo.
Pražští bezdomovci si s reportérem Expres.cz Honzou Paličkou ochotně povídali o novém projektu, který by jim měl pomoci se začleněním. Všichni by se ho rádi zúčastnili.
Náplní jeho práce by bylo osm hodin pobývat na frekventovaném veřejném místě. Odměnou pak ubytování, jídlo a oblečení.
Těm, kteří by se během půlročního fungování projektu osvědčili, by zaštiťující organizace sehnala klasické zaměstnání a pomohla jim tak s návratem do běžného života.
Redaktor Expres.cz Honza Palička se vydal zjišťovat názory samotných bezdomovců k charitativnímu centru Naděje v ulici U Bulhara. Co si o možnosti pracovat jako živý zdroj internetu myslí?
Nechali by se takto zaměstnat? Jejich reakce byly povětšinou nadšené.
Fotogalerie |
„Zní to zajímavě, ale já bohužel s internetem a počítači vůbec neumím,“ říká postarší bezdomovec Míra.
Když je ubezpečen, že stačí mít v kapse krabičku vysílající signál, zatváří se o poznání nadšeněji. „Tak to je jiná, to se ví, že bych to zkusil!“
Míra na projektu wifi hotspotů ocenil, že nemusí ani rozumět elektronice.
Jeho kolega pan Jiří sedí na obrubníku a čte si noviny. Je vidět, že se o dění kolem sebe zajímá.
„No to je výborný nápad. Ono i pro nás bezdomovce je internet důležitý, pro kontakt s rodinou, ale i pro shánění práce.“ Dodává, že mnoho bezdomovců je dokonce vybaveno levnými smartphony, takže projekt by byl užitečný i pro ně. Nemuseli by hledat po městě signál bezplatných sítí, ale mohli by jít „za svými“.
Pan Jiří věří, že zpřístupnění internetu by pomohlo i samotným bezdomovcům. Třeba k hledání práce.
Důkazem slov pana Jiřího je Miki. Ten říká, že zrovna práci sehnal, jako asistent trenéra boxu, v němž za minulého režimu exceloval.
„Ale šel bych do toho hned. Sám internet používám. Třeba ke kontaktu s bratrem, ten taky boxuje. Dokonce za veterány byl druhý na soutěži v Anglii,“ chlubí se Miky bratrovými úspěchy, které dokládá fotkou na chytrém telefonu.
I bývalý boxer Miki by zkusil práci hotspotaře. Sám ví, jak je dnes internet nepostradatelný a používá ho pro kontakt s bratrem.
Nápad zaujal i přítomné ženy. „Dělala bych to hned, ale co trestní rejstřík?“ odpovídá nám na dotaz paní Vlaďka.
„Já jsem 4 roky z vězení, snažím se žít slušně, za celou dobu jsem nic neudělala, ale mám holt jednou záznam a skoro nikde mi proto práci nedají. Kdybych tady dostala šanci, byla bych velmi vděčná,“ popisuje Vlaďka smutně svou bezvýslednou snahu o nalezení práce.
I ženám bez domova Máje (vlevo) a Vlaďce se možnost pracovat jako zdroj internetu zamlouvá.
Možnost dělat wifi hotspotérku zaujme i její slovenskou kamarádku Máju. „Líbilo by se mi to, lidi by za mnou chodili, já bych byla užitečná a ještě bych si s nima mohla pokecat. To mám ráda.“
Další z dotázaných žen je těhotná Šárka.
„Tak teď to pro mě nepřipadá v úvahu, ale až se mi dítě narodí, tak by to byla obrovská výhoda moct takto pracovat,“ říká žena, která by pro své dítě očividně chtěla lepší život, než má ona sama.
Pro těhotnou Šárku by projekt Wifi 4 Life byl možností, jak zajistit lepší budoucnost svému dítěti.
Posledním bezdomovcem, kterého možnost být chodícím připojením k internetu zaujme, je Radek. Ačkoliv v jeho podání by se jednalo spíše o pojízdný hotspot. Radek je totiž na vozíku.
„Zrovna čekám na sanitku, která mě odveze do nemocnice, mám špatné nohy, nemůžu vůbec chodit. Mít možnost pracovat jen tak, že bych u sebe měl nějakou krabičku a mohl to tedy dělat i jako nechodící, tak bych to bral všema deseti,“ sděluje nám a vyhlíží svůj převoz do nemocnice.
Pro vozíčkáře Radka by bylo nošení wifi vysílače jednou z mála prací, které by mohl vykonávat jako nechodící. Přijal by ji s radostí.
Je tedy vidět, že nápad by měl mezi bezdomovci podporu a zájem o účast na projektu by z jejich strany nepochybně byl.
Některými aktivisty kritizované označování bezdomovců tričky s názvem projektu samotné bezdomovce nikterak neuráží. „Myslíte, že jsme v pozici, že řešíme, co máme napsáno na triku?“ rozhání obavy z možné stigmatizace pan Míra.
Je tedy otázkou času zda projekt skutečně proběhne a jaký bude mít úspěch.
