Oba přišli z jižních Čech, ona učitelka a pracovnice v neziskovkách s celkem impozantním životopisem, on obyčejný ajťák s malou firmičkou a se štěstím, že ho zřejmě jeho schopnější partnerka dotlačila k Pirátům a pak tlačila před sebou. Což už samo o sobě nastavuje rozpor pirátských priorit, a to je feminismus, kterým se tak rádi ohánějí, ale mají dost problém ho realizovat. Zatímco evidentně vzdělanější Koláříková byla „stará parta“, její nově dovedený partner byl tím, kdo se dostal do sněmovny, kdo šel na čelo kandidátky a kdo údajně podle jeho stranického kolegy Oldřicha Mácy „ovládá jižní Čechy“.
Přijde do velké Prahy, čuchne k moci a k penězům, a protože vypadá dobře, objevuje se v kampaních, samozřejmě na gender a na rovnost, zatímco jeho ne tak plakátová manželka je v rámci té rovnosti a genderu pořád schovaná krok za ním. Vypadne z voleb v roce 2021 a namísto toho, aby šel, protože neobhájil, co měl, se z něj stane politický náměstek (to je taková zábavná funkce, která má sloužit coby systém brzd a vah pro ministra, ale ve skutečnosti je to velmi často umístěnka pro nej kamky a neúspěšné kandidáty) v dobře placeném teple a smrádku na vnitru (s dodatečnou otázkou, jestli měl vůbec prověrku, ale to už je teď stejně jedno).
V této silné pozici se projevuje jeho skutečné „borectví“, protože spát s asistentkou je nejhorší klišé ze všech možných klišé, jelikož riziko, že se to k manželce, která je ve stejné straně jako on, dostane, je enormní. Ale to bylo Koláříkovi jedno, což jen odkazuje na to, jak to ve skutečnosti s tím vztahem k ženám a jejich ochraně má. Jeho manželka to možná věděla už dávno a šla si Koláříka ohlídat na Hrad, nicméně samo o sobě to skončilo nejhůř, jak mohlo. Ani ne tak tou rvačkou, ale tím, že Kolářík by neváhal si to s asistentkou rozdat ve stejném pokoji, kde spala jeho žena, a když už mu to nevyšlo, naprosto odrzle jí navrhl trojku. Nevěra se stát může a není to nic, za co by vám někdo usekl hlavu, ale Kolářík a jeho (vy)řešení situace je problém, který si Piráti vytvářejí sami. Jedou falešné ideje o tom, jak má společnosti fungovat, jak mají ostatní strany fungovat a v co se má věřit, zatímco uvnitř jich samých se hraje jiná životní linka.
