Albert Žirovnický, který se v mládí živil jako diskžokej a byl před lety obviněn z vraždy své babičky a kamaráda Milana Hosnedla, před časem Expresu poskytl zpověď o svém životě. V první části rozhovoru se Žirovnický věnoval období, kdy šéfoval legendárnímu Discolandu Sylvie, a popsal také svůj kamarádský vztah s ikonou 90. let Ivanem Jonákem.
Nyní nás Žirovnický nechal nahlédnout do svého soukromí po propuštění z kriminálu. Za mřížemi strávil téměř 18 let. Dodnes ale tvrdí, že s vraždou nemá nic společného a rád by dosáhl očištění jména, protože nechce s vnuceným cejchem zemřít.
„Jsem muž s cejchem vraha, ale nikdy jsem nevraždil,“ říká o sobě Žirovnický, který s kamarádem a jiným bývalým vězněm Romanem Ševčíkem založili nejprve Nadační fond Vězeňské služby (Alberta Žirovnického), který je určen na podporu obyčejných bachařů, a posléze i spolek Basmani.cz.
Druhá iniciativa má pomáhat těm, kteří se vracejí z kriminálu. Právě Žirovnický dobře ví, jak je návrat do normálního života těžký.
„Když jsem po 18 letech vylezl z basy, měl jsem podepsat, že dlužím 180 tisíc, což jsem jim nepodepsal, a dostal jsem 444 korun na cestu. Když ti lidé vylezou ven a přijdou na úřad, všude slyší, že si mají najít práci. Ale ti kluci jsou vlastně nezaměstnatelní. Každý po nich chce výpis z rejstříku trestů, i kdyby měli vykládat kamiony. Oni však dobře vědí, jak se k penězům dostat, což je cesta zpátky do basy. Ten systém je nastavený tak, aby je do recidivy doslova hnal, aby kriminály byly plné a vězeňská služba mohla požadovat více a více peněz a aby to více a více dojilo státní rozpočet. Celá tahle legrace vyjde na 12 miliard ročně z peněz všech daňových poplatníků, ačkoliv tyto peníze nejsou náklady na vězně, ale náklady na provoz vězeňské služby,“ myslí si Žirovnický, který nedávno začal také řádit na TikToku.
S TikTokem mu pomáhá přítelkyně
Na sociální síti, která se těší oblibě hlavně u teenagerů, Žirovnický sdílí různé legrácky, ale i videa s vážnou tematikou. K založení profilu ho přesvědčila jeho o 20 let mladší přítelkyně.
