Matti Nykänen se narodil roku 1963 ve Finsku a už od mládí bylo zřejmé, že z něj vzor ctnosti nejspíš nebude. Měl problémy ve škole, kterou nakonec ani nedokončil, vychodil pouze sedmou třídu. Důvod byl prostý. Mnohem víc než škola totiž malého Mattiho, ostatně jako spoustu finských dětí, zajímaly zimní sporty. Zamiloval si skoky na lyžích a celé dny jen trénoval na můstku.
Roky tréninků a vášně ke skákání se na Nykänenovi brzy musely projevit. První zlatou medaili si připsal v roce 1981 na mistrovství světa juniorů, už o rok později bral stejné ocenění i na šampionátu v seniorské kategorii. Kariéra slavného „létajícího Fina“, jak mu později začal přezdívat celý svět, odstartovala ve velkém.
Cenných kovů se mu podařilo nasbírat celkem 24, z toho 5 na olympiádách. Zúčastnil se dvou, poprvé ještě jako dvacetiletý chlapec té v Sarajevu roku 1984. Tam bral zlato za velký můstek a stříbro za můstek střední.
Ve velkém a sobě charakteristickém stylu to ale rozjel až na olympiádě v Calgary v roce 1988. Už před ní se hojně spekulovalo o tom, že úspěchy ze Sarajeva i z následných světových šampionátů Nykänenovi tak trochu stouply do hlavy a s nárůstem popularity se vyrovnával špatně. Žil hodně bujarým životem a rád si dopřával alkohol.
Přestože se však o něm v zákulisí šuškalo jako o pijanovi, on v Kanadě všem vytřel zrak. A jak se později ukázalo, šlo o hodně šílený příběh. Před odjezdem finské výpravy se Nykänen ztratil a několik dní nikdo netušil, co s ním je. Oficiální zpráva hovořila o nemoci, jenže o pár let později se ukázalo, že to byla lež.
„Létající Fin“ Matti Nykänen
„Létající Fin“ se prostě opil tak, že nebyl schopný ukázat se na veřejnosti, natož pak odcestovat na olympiádu. Přespával u svojí milenky. Když se probral k životu, odjel do Calgary sám a nakonec tam vyhrál tři zlaté medaile – ze středního i velkého můstku a soutěže týmů. Byla z něj hvězda.
Podobné situace se v Nykänenově kariéře opakovaly čím dál tím víc. Opíjel se do němoty, ještě pár hodin před závodem sotva chodil, pak se ale probral a všem to natřel. Jenže finský nároďák toho začínal mít plné zuby, zvlášť když byl Matti namyšlený frajírek, který například odmítal jezdit s ostatními mikrobusem a chtěl vlastní limuzínu.
Z týmu byl proto několikrát vyhozen, ale o chvíli později se vždy zase vrátil. Takhle se to opakovalo až do chvíle, kdy byl v už v osmadvaceti letech nucen kvůli problémům se zády a koleny ukončit sportovní kariéru.
Že by ale „létající Fin“ upadl v zapomnění, to ani náhodou. Naopak. V souvislosti s alkoholovými aférami se o něm mluvilo neustále, zvlášť když se k nim podle všeho přidaly i drogy. Jenže to byla pro Nykänena cesta do pekel.
Chtěl spáchat sebevraždu, několikrát se rozvedl a byl nejednou obviněn z domácího násilí. Kariéru sportovce vyměnil za dráhu striptéra a následně i ne zrovna úspěšného rockového zpěváka. Dostal se do dluhů a národnímu sportovnímu muzeu v Helsinkách musel prodat všechny medaile, aby se jakžtakž uživil.
Na to úplně nejhlubší dno se Nykänen dostal v roce 2004. To si šel totiž sednout do vězení. Pod vlivem alkoholu pobodal známého, který málem vykrvácel, a následně byl odsouzen na 26 měsíců. Za dobré chování byl propuštěn v polovině trestu, už po čtyřech dnech ale napadl svou manželku a putoval za mříže znovu. V roce 2010 se tam vrátil ještě potřetí, poté co znovu zaútočil na manželku, tentokrát už s nožem a páskem od županu, kterým ji škrtil.
Od té doby to vypadá, že se Nykänen zklidnil. Znovu nazul lyže a ještě před pár lety válcoval soupeře na mistrovství světa veteránů, třeba i v českém Harrachově. Je to definitivní konec jeho nezřízeného stylu života?
Fotogalerie |
