Olympiáda ve stínu hákového kříže se odehrála v roce 1936 a na svou dobu představovala rozmach moderní techniky a architektury. Byl otevřen nový stadion pro sto tisíc diváků, šest hodin se denně vysílal živý televizní přenos a zahájení provázela velkolepá světelná show.
Mělo to ale i svou temnou stránku: žádný jiný režim nedokázal tak mistrně kamuflovat totalitní podstatu svého panství, jako to v Berlíně předvedlo hitlerovské Německo.
I když sám Hitler olympijskou myšlenku sbratření národů považoval za zmatení ducha, rozhodl se zinscenovat přehlídku svého režimu coby kultu mládí, síly a krásy, v němž je dost místa pro všechny. A proto také nechal postavit „mírovou“ vesnici, která byla na svou dobu nejmodernějším zařízením s nebývalým komfortem.
Olympijský komplex byl vybudován v letech 1934 až 1936 na brandenburgském venkově v obci Elstal asi 14 kilometrů na západ od olympijského stadionu. Během berlínské olympiády poskytla komfortní zázemí pro nocleh, stravování, trénink, zábavu a relaxaci pro čtyři tisíce mužů z 50 soutěžících národů. Ženy byly ubytovány na jiném místě.
Hitlerovi projektanti nad maketou olympijského městečka, které rozprostíralo na ploše 136 akrů
Stavební komplex zformovaný na ploše 136 akrů do tvaru podkovy navrhl architekt Werner March, podle jehož návrhu byl také vystavěn olympijský stadion. Tvořilo jej 140 bíle natřených bungalovů s červenými střechami, ve kterých se nacházelo 13 dvojlůžkových pokojů.
Teplá sprcha ale žádný chlast
Každá budova nesla název podle některého z německých měst, jež figurovaly na obrazech zdobících stěny pokojů. Ubikace byly vybaveny teplou vodou, centrálním vytápěním i telefonem. Každá měla prostornou společenskou místnost, pokoj pro pořadatele, kuchyň, WC a na příkaz samotného Hitlera i sprchy. Z původního počtu se do dnešní doby dochovalo jen 25 domků.
Pohled na celkový komplex olympijské vesnice.
Závodníci se chodili stravovat do takzvané Restaurace národů skládající se ze 40 samostatných jídelen, vyhrazených zvlášť pro každý národ. Z nich pouze italské bistro je dnes udržováno a zařízeno tak, jako by očekávalo italské strávníky. Ti byli s prostředím a podávaným jídlem spokojeni, pouze společně s Francouzi, Belgičany a Dány protestovali proti Hitlerově zákazu pití alkoholu. Těmto čtyřem národům byla proto udělena zvláštní výjimka. Za války se obrovská budova přeměnila ve špitál pro zraněné vojáky. Velké olympijské kruhy, které zdobily její střechu, dnes leží opřeny o stěnu tělocvičny.
Poprvé v historii olympijských her měli sportovci k dispozici velký plavecký bazén s vyhřívanou vodou a dokonce saunu, kterou pořadatelé přidali na přání Finů.
Nacisté spustili první živý přenos
Sportovci všech národů se společně potkávali v komunitním centru pojmenovaném po zemřelém německém prezidentu Hindenburgovi. Dvoupatrová budova se dvěma dlouhými křídly podél nádvoří disponovala knihovnou, dvěma kaplemi, cvičebnami, divadelním i tanečním sálem, kinem a televizní místností ve foyer, v níž bylo možno sledovat poprvé v historii přímý přenos z olympijského klání. V areálu nechyběly také obchody, nemocnice, banka, pošta, telefonní ústředna i celní úřad.
V roce 1936 byly olympijské hry poprvé vysílány živě
Idylickou venkovskou atmosféru Mírové vesnice, jak pořadatelé toto místo pojmenovali, umocňovalo dnes již vyschlé umělé jezero s ptactvem přivezeným z berlínské ZOO, stovky vysázených stromů a umělý kopec, který vytvořil působivou scenérii venkovní kavárně.
Po skončení olympijských her se „mírová vesnice“ transformovala ve výcvikové středisko pro jednotky německé pěchoty.
Lenin a mučírna
Po válce areál využívala sovětská armáda, která tu postavila pro své vojáky řadu paneláků a která tu pečeť své přítomnosti vtiskla do několika fresek s válečnými motivy a nadživotní postavou Lenina na stěnách v Hindenburg Hausu. Své sídlo tu měly rovněž KGB a vojenská kontrarozvědka SMERSH, jejichž příslušníci v suteréních místnostech pod bazénem vyslýchali a mučili zadržené.
Gymnastický kůň, přezdívaný Alfrédův trůn. Podle nacistického sportovce Alfreda Schwarzmanna, který na tomto náčiní získal tři zlaté.
Po stažení sovětských vojsk v roce 1992 zůstala bývalá olympijská vesnice opuštěná a chátrající. Dlouho byly zrekonstruovány jen domek, v němž byl ubytován legendární americký atlet Jesse Owens, a plavecký bazén, v němž se dnes pořádají výstavy. Celý komplex v součanosti spravuje nadace Die DKB Stiftung für gesellschaftliches Engagement, která postupně celý objekt rekonstruje a přetváří na životem pulsující muzeum.
Pokoj Jesseho Owense
Americký atlet Jesse Owens.
Pokoj, kde nocoval slavný americký atlet Jesse Owens, držitel čtyř zlatých olympijských medailí za vítězství na 100 a 200 metrů běhu, ve skoku do dálky a ve štafetě 4 x 100 metrů, je jediným, který byl dosud dosud zrenovován. Má číslo 5 a nachází se v budově 39, které dali pořadatelé jméno po německém městě Míšni.
Úzká místnost se dvěma lůžky a malým stolkem je udržována v původní podobě z roku 1936. Výstava fotografií připomíná černošského sportovce, který se navzdory nacistické rasové ideologii stal nejúspěšnějším olympionikem a miláčkem publika, a který se v nacistickém Německu cítil paradoxně svobodněji než v tehdy segregovaných Spojených státech, byť Hitlera svými výkony nepotěšil.
Fotogalerie |
