Často se mračí, tváří se skoro až kysele. To je jeho poznávací znamení. „A jsem cholerik,“ říká sám o sobě Václav Kotal.
Jenže dokáže i zavtipkovat, rozmluvit se.
Když v roce 2010 trénoval Hradec, přijela na východ Čech Sparta k prvnímu zápasu v lize. Votroci ji udolali 2:1, mladíček Václav Pilař, pozdější reprezentant a hrdina EURO 2012, byl tehdy famózní, dal vítězný gól.
Starý šeredný stadion slavil, tribuny byly našlapané. Oficiální kapacita přitom byla jen pět tisíc diváků. Při pohledu na množství lidí šlo o úsměvné číslo.
Když dostal Kotal na tiskovce otázku, kolik podle něj přišlo fanoušků, zachoval chladnou hlavu. „Kapacita je pět tisíc, takže pět tisíc,“ pronesl, aby klub nedostal pokutu. Hned však dodal: „Ale každý měl tři hlavy.“
Tehdy trenér Spartu porazil a Hradec dovedl na osmé místo v lize, což je něco, jako když se Spartou vyhrajete titul, pohár a v Lize mistrů se dostanete tak mezi posledních osm. Zkrátka výjimečný počin.
Nyní ho však čeká podobná „mission impossible“. Sparta je v troskách, on by ji měl napravit.
Může to zvládnout. Je považovaný za velkého odborníka, byť na nejvyšší scéně netrénoval žádný ze špičkových klubů s výjimkou Jablonce. Tam se mu úplně nezadařilo, ale například v Brně byl úspěšný. Zbrojovku dotáhl k šestému místu v lize, přesto byl vyhozen. Nutno říct, že si to v Brně dozajista ještě teď vyčítají…
Odborné předpoklady má Kotal velké. V poslední době je brousil u mládežnických reprezentací a na podzim u sparťanské rezervy. S ní udělal velkou práci, dokonce i u náročných fanoušků je brán velmi pozitivně.
Přesto je tu jeden zádrhel, který ho může přibrzdit. Kotal je spjatý s Jaroslavem Hřebíkem, šéfem mládežnické akademie Sparty. Spolu hráli, trénovali, jsou přátelé, a to i životní. Mají podobné (stejné) názory na fotbal.
A Hřebík je hlavně pro sparťanské ultras symbol zmaru, člověka, který podle nich klub směruje na špatnou cestu i tím, jak ovlivňuje majitele Daniela Křetínského.
Je to trochu zkreslený pohled, Hřebík má na starosti hlavně mládež, která je excelentní. Ale ten pohled na něj tu zkrátka je.
„My jsme spolu studovali strojařinu na vysoké škole. On hrál za Viktorku Žižkov, já přišel do Sparty, to mi bylo devatenáct let. Hráli jsme spolu v mužstvu školy. On byl rychlý útočník, já spíše pomalejší záložník. Byla tam vynikající parta, hráli jsme mariáš, jezdili hrát třeba do Pardubic na přebory škol. Spolupracovat jsme začali až v Hradci, kdy jsem si ho jako sportovní ředitel přivedl,“ zavzpomínal Kotal v rozhovoru pro Hradecký deník, jak se poznali.
„Pro mě to je klíčová spolupráce. Od něho jsem se naučil klást důraz na maličkosti, které pak tvoří velké věci. Dotáhnout věci až do konce. Neskončit jen u slupky, ale jít k jádru, dostat se k příčině. Názory, které on vždy prosazoval, mají pořád platnost. Já každému říkám: V sezoně 2001/02 jsme dvakrát porazili Porto, které trénoval Mourinho. A on poté odešel do Chelsea. Už tehdy bylo jasně vidět, že organizace hry se rychle vyvíjí a Jarda to správně odhadl,“ dodal.
Uvidí se, zda fanoušci toto spojení vymažou, nechají Kotala být. Pokud ano, on je schopný jim to vrátit. Na hřišti.
Fotogalerie |